Aplikace ergonomických norem při konstrukci strojních zařízení

Z Encyklopedie BOZP
Přejít na: navigace, hledání

Aplikace ergonomických norem při konstrukci strojních zařízení je založena na obecných postupech zohledňujících bezpečnostní instrukce. Jejich uživatelé mají pro určitý stroj volit a používat určitou normu typu C. Pro otázky týkající se ergonomie lze využít vhodných ergonomických norem typu B, přičemž posuzování rizika bude stanovováno podle ČSN EN 1050. Aby byly splněny základní zdravotní a bezpečnostní požadavky, musí být strojní zařízení konstruováno v souladu s ČSN EN 614-1 a ČSN EN 614-2, případně s dalšími relevantními normami.

Jako metodický návod k dosažení souvislé aplikace ergonomických norem s uvážením norem bezpečnostní hierarchie typu A se nabízí následující postupný model sestávající z pěti kroků:

Krok 1: Analýza nebezpečí a posuzování rizika

  • stanovení mezních hodnot stroje z ergonomického hlediska;
  • identifikace nebezpečí, která se mohou vyskytnout u stroje ve všech režimech jeho provozu a v každé fázi života stroje postupem podle kapitoly 4 ČSN EN ISO 12100-1.
  • ergonomická hlediska je nutno posuzovat v souvislosti s „obsluhou“ a s „ohroženými osobami“ a to z hlediska: prostorového omezení; časového omezení a environmentálním podmínkám.

Krok 2: Průzkum použitelnosti norem

  • specifikuje se, zda existuje určitá norma typu C;
  • zkontroluje se v relevantní normě typu C, zda s zabývá nebezpečími vzniklými zanedbáním ergonomických zásad a s tím spojenými riziky;
  • zkontroluje se, které normy typu B lze použít místo relevantní normy typu C nebo na její doplnění;
  • je-li nalezena relevantní norma typu C, má se v první řadě postupovat podle ní,
  • aniž by však zůstaly opomenuty normy typu A nebo B.

Krok 3: Posuzování rizik s vyžitím relevantních ergonomických norem

  • posoudí se zbývající rizika z ergonomického hlediska;
  • zkontroluje se, zda tato rizika jsou relevantní;
  • uváží se zmíněné ergonomické normy ve vztahu k relevantním rizikům;
  • zkontroluje se, zda tyto normy byly využity k optimalizaci konstrukce strojního zařízení;
  • pro posuzování rizika mají být vzaty v úvahu příslušné horizontální normy typu B na obecná a specifická rizika v bezpečnostním řetězci a to v souvislosti se zásadami ergonomie.

Krok 4: Snížení rizika použitím různých norem Využije se jedna z následujících alternativ:

  • řešení popsané v určité normě typu C, která se vztahuje k normám typu B pro ergonomii tam, kde je to relevantní;
  • relevantní normy typu B pro ergonomii tam, kde není k dispozici žádná norma typu C;
  • jiné (další) reference, vztahující se k ergonomii;
  • všechna relevantní a významná rizika se musí snížit (mohou se vyskytnout jisté okolnosti, které odhalování rizika komplikují, pak je třeba takovým případům věnovat zvláštní pozornost).

Krok 5: Ověření

  • zkontroluje se, zda všechna relevantní a významná rizika související s ergonomií byla odstraněna nebo snížena pomocí použitelných norem;
  • zkontroluje se, zda existují nějaká významná rizika, která nejsou pokryta nějakou normou či jinou technickou specifikací. V takovém případě se nově řeší rozhraní člověk - stroj v souladu s ČSN EN 614-1 a ČSN EN 614-2.

Pokud existují zbylá ergonomická rizika, která nelze dostatečně omezit pomocí specifických norem typu C, horizontálních norem typu B nebo jiných technických specifikací, musí být uvedena v návodech pro používání strojního zařízení nebo v kapitole pojednávající o uživatelských pokynech relevantní normy typu C tak, jak je uvedeno v ČSN EN 414. [1]

Reference

  1. MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Aplikace ergonomických norem při konstrukci strojních zařízení - (Diskuse k heslu)
Osobní nástroje