Ergonomie

Z Encyklopedie BOZP
Přejít na: navigace, hledání

Pojem ergonomie je převzat z anglického „ergonomics“, jež vznikl spojením řeckých slov ergon = práce, nomos = zákon.

  1. Mezioborová disciplina, jejímž cílem je dosáhnout přizpůsobení pracovních podmínek výkonnostním možnostem člověka.
  2. Interdisciplinární vědní obor, který integruje a využívá poznatky humanitních věd (zejména psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce, antropometrie, biomechaniky) a věd technických (např. vědy o řízení, kybernetiky, normování atd.).

Předmětem ergonomie je studium vztahů mezi člověkem, pracovním prostředkem a pracovním prostředí - „Systém člověk - stroj - prostředí“, též „Pracovní systém“ a aplikace poznatků tohoto studia uplatněním limitů výkonnosti člověka (mentální, senzorické, antropometrické, biomechanické) při projektování, konstruování strojů a technických zařízení, při inovačních a racionalizačních záměrech, při plánování technického rozvoje apod.

Cílem ergonomie je ochrana zdraví, vytvoření pracovního komfortu, optimalizace pracovní výkonnosti a využití tvůrčích schopností člověka.[1].


Aplikace Ergonomické stresory [1]

Ergostresory.png

Slovo ergonomie pochází z řečtiny (ergon = práce, nomoi = přírodní zákony). Definic ergonomie je několik. V jednom se však víceméně shodují: tj. v jejím cíli, který spočívá v nalezení souladu či rovnováhy mezi výkonovou kapacitou člověka (tj. energetickou, biomechanickou, senzorickou a mentální) na straně jedné a požadavky pracovního úkolu a podmínek, za nichž je vykonáván na straně druhé. Současné pojetí ergonomie vychází z toho, že základem je systém člověk – stroj – prostředí. Tyto tři komponenty fungují vždy ve vzájemné souvislosti a závislosti. Ergonomie v současné době zahrnuje snahy o integrovaný přístup k řešení ochrany a zdraví člověka, vytvoření pracovního komfortu a o jeho systémové pojetí. Lidé, stroje, technická zařízení, pracovní prostor, místa a faktory pracovního prostředí jsou označovány jako pracovní systémy. Ovlivňují více či méně výkonovou kapacitu člověka, jeho zdraví, bezpečnost, pracovní pohodu, spokojenost, osobní charakteristiky jako je spolehlivost, motivace, seberealizace, prodloužení produktivního věku atd.[2]

POZNÁMKA

Setkáváme se s různými přístupy k definování ergonomie. Jedna skupina odborníků považuje ergonomii za interdisciplinární vědu, která má koordinovat spolupráci mezi oblastmi věd biologických, společenských a technických v úrovni vědeckého výzkumu, zatímco skupina druhá v ní vidí spíše disciplínu technologickou, která má uplatňovat poznatky vědeckých výzkumů v technické praxi.


Ergonomie, je jedna z nových, moderních vědních disciplín a její hlavní přínos spočívá v tom, že přichází se systémovým přístupem k řešení problematiky člověka ve výrobním (i nevýrobním) procesu. Vychází z poznatku, že celek složený z člověka, stroje a prostředí (tj. pojetí systémové) není pouhou skladbou, složením těchto elementů, ale že jejich seskupením a vytvořením vazeb mezi nimi (informační, energetické,..) se vytváří nová kvalita, nové celistvé uskupení (tzv. systém) se specifickými vlastnostmi a hodnotami. Systémový přístup spočívá v komplexním přístupu při aplikování účinných metod či technik při vyšetřování systémů ve vztahu k jejich okolí, při zkoumání jejich struktury (tj. prvků a vazeb), při hledání vhodných podmínek za nichž bude systém úspěšně plnit požadovanou funkci apod. Jde v podstatě o charakteristický přístup vyznačující se množinou vztahů mezi člověkem a jeho okolím, přičemž je zdůrazňován význam poznání spolupůsobení všech zúčastněných elementů (komponent) v systému na celkovou efektivitu těchto vztahů. Jedině systémový přístup umožňuje, abychom mohli řešit často protikladné požadavky pracovních podmínek a mohli optimalizovat pracovní výkon. Jde o nový pohled na analýzu nejslabších článků systému a podmínek výkonnosti člověka, stejně jako efektivnosti technických a organizačních opatření při rozmanitém spolupůsobení vlivů pracovního prostředí.[2] ]]

Reference

  1. KRÁL, Miroslav. Ergonomický výkladový slovník. 1. vyd. Rožnov pod Radhoštěm: Rožnovský vzdělávací servis, 1999. 139 s.
  2. 2,0 2,1 MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.
Ergonomie - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Ergonomics Ergonomie (e) Ergonomie (f)
Osobní nástroje