Mikroklima

Z Encyklopedie BOZP
Přejít na: navigace, hledání
  1. Soubor fyzikálních faktorů ovlivňujících stav pracovního prostředí ve vymezeném prostoru. Je vytvářeno podmínkami tepelnými, vlhkostními, čistotou ovzduší, prouděním vzduchu, případně dalšími fyzikálními vlivy.
  2. Tepelný a vlhkostní stav prostředí daný teplotou vzduchu, účinnou teplotou okolních ploch, rychlostí proudění vzduchu a relativní vlhkostí vzduchu. Spolu s metabolickým teplem a tepelným odporem oděvu rozhoduje o tepelném pocitu člověka (stavu tepelné pohody) v daném prostředí.[1]

Z fyzikálních veličin charakterizujících mikroklima se měří teplota a výsledná teplota vzduchu, radiační teploty, povrchové teploty objektů, rozdíl teplot v úrovni hlavy a kotníků pracovníka, dále relativní vlhkost vzduchu a rychlost proudění vzduchu.

  • Teplota vzduchu – zjišťuje se teploměry; při měření teploty vzduchu nesmí být naměřená hodnota ovlivněna sálavou složkou z okolních ploch.
  • Výsledná teplota – měří se kulovým teploměrem; výsledná hodnota teploty zahrnuje i vliv rychlosti proudění vzduchu i sálavých zdrojů na teplotu vzduchu.
  • Radiační teploty (prostorová, rovinná) – měří se v provozech se zdroji sálavého tepla pomocí radiometrů, při nízké rychlosti proudění vzduchu (do 0,2 m.s-1); radiační teplota se může přímo nahradit výslednou teplotou kulového teploměru, jinak ji lze stanovit výpočtem.
  • Povrchové teploty – měří se kontaktními teploměry nebo bezkontaktními přístroji. Měření je nezbytné hlavně pokud jde o zjištění teplot povrchů, kterých se pracovník přímo dotýká nebo při existenci horkých či chladných povrchů na pracovišti.

Teplotní veličiny se udávají ve stupních Celsia (°C), při stanovení teplotního rozdílu se hodnota udává buď ve stupních Kelvina (°K), nebo °C.

  • Relativní vlhkost vzduchu – měří se vlhkoměry. Je to veličina sloužící i ke stanovení teploty rosného bodu (při této teplotě dochází ke kondenzaci vodní páry ze vzduchu). * * * Relativní vlhkost se udává v %.
  • Rychlost proudění vzduchu – měří se anemometry; udává se v m.s-1.

Mikroklima - označované také jako tepelně vlhkostní podmínky prostředí. Mikroklimatické podmínky jsou určeny teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu, přičemž jsou tyto parametry na sobě závislé, neboť změna jednoho má za následek i změnu dalších dvou.

Parametry mikroklimatu určuji subjektivní pocit komfortu (pohody až nepohody), v krajních případech, tj. při překročeni přípustných hodnot, jsou škodlivinou ohrožující zdraví. Přípustné hodnoty jsou stanoveny v závislosti na tepelné produkci organismu, která odpovídá energetickému výdeji. Rozlišuje se dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce při tepelné zátěži. Dlouhodobě únosná doba práce je limitována množstvím vody ztracené potem a dýcháním, krátkodobě únosná množstvím akumulovaného tepla v organismu. Důsledkem práce při vysokých teplotách je únava, zhoršená pozornost a s tím spojené riziko pracovních úrazu, včetně poruch a změn fyziologických funkcí, jako je zrychlení dechové frekvence, snížení diastolického krevního tlaku, bolesti svalů, hlavy atd.

Práce v chladném prostředí vede k omezení průtoku krve kůží, ke kolísání srdeční frekvence, ke zvýšení spotřeby kyslíku atd.. Doporučená relativní vlhkost vzduchu je v rozmezí 30-60 %, rychlost proudění vzduchu v rozmezí / 0,1-0,3 m.S ' v závislosti na druhu činnosti, druhu oděvu tm a teplotě. [2]

Reference

  1. KRÁL, Miroslav. Ergonomický výkladový slovník. 1. vyd. Rožnov pod Radhoštěm : Rožnovský vzdělávací servis, 1999. 139 s.
  2. MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Mikroklima - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Microclimate Mikroklima (s) Microclimat (m)
Skutečnosti o Mikroklima — kliknutím na + vyhledáte podobné stránky.RDF kanál
Nadřazený termínFyzikální faktory  +
Osobní nástroje