Nedoslýchavost

Z Encyklopedie BOZP
Přejít na: navigace, hledání

Nedostatek způsobený zhoršením sluchu, který dostačuje k tomu, aby ovlivnil schopnosti jednotlivce při činnostech každodenního života, obvykle označované jako srozumitelnost konverzace řeči při nízkých hladinách hluku v pozadí.

Mezní hranicí nedoslýchavosti je hladina prahu slyšení při jejímž překročení se předpokládá existence stupňů nedoslýchavosti (nebo hluchoty). [1]

Nedoslýchavost patří k nejčastějším onemocněním populace. Při audiometrickém hodnocení se sluch považuje za normální, pokud na žádné frekvenci není sluchová ztráta větší než 20 dB. Je-li na některé frekvenci sluchový práh vyšší než 20 dB, jde o nedoslýchavost, a to bez ohledu na to, zda si ji pacient uvědomuje, či nikoliv. Poruchy sluchu se dělí do dvou základních skupin – převodní (hypacusis conductiva) a nervové (hypacusis perceptiva). Dle místa poškození se nervová nedoslýchavost dále dělí na periferní a centrální .

Akutní nedoslýchavost je bez zjevné příčiny náhle vzniklá, většinou percepční jednostranná porucha sluchu až hluchota. Současně bývá provázena ušními šelesty (90 %) a/nebo pocity tlaku v uchu (50 %) a/nebo závratí (30 %) a/nebo diplacusí - dva zvuky (ozvěna) v 15 ti %. Věk je významným rizikovým faktorem pro ztrátu sluchu. Sluchová ztráta narůstá se zvyšujícím se věkem, ve věkové kategorii 65 -74 let trpí poruchou sluchu 33 %, v kategorii 75 - 84 let 45 %. Nad 85 let trpí nedoslýchavostí 92 %. Sluchový práh u mužů je o něco horší než u žen, zvláště ve vyšších frekvencích. [2]

Reference

  1. KRÁL, Miroslav. Ergonomický výkladový slovník. 1. vyd. Rožnov pod Radhoštěm : Rožnovský vzdělávací servis, 1999. 139 s.
  2. MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Nedoslýchavost - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Hearing loss Hörverlust Perte d'audition (f)
Osobní nástroje