Přirozené osvětlení

Z Encyklopedie BOZP
Přejít na: navigace, hledání

Zdrojem přirozeného osvětlení je slunce. Jeho výhodou je především v tom, že je zadarmo a ve vhodném spektru, na které je člověk svým vývojem adaptován. Jeho nevýhody spočívají především v kolísání jeho intenzity, jak během roku (léto - zima), tak i během dne (den - noc) i vlivem počasí (mraky). Dále je to kolísání barvy světla (ráno - poledne - večer) a tepelné záření.

Na pracovišti, na němž je vykonávána trvalá práce, osvětlovaném denním osvětlením, musí být dodrženy hodnoty - denní osvětlení vyjádřené činitelem denní osvětlenosti D, minimální Dmin = 1,5 %, při horním nebo kombinovaném denním osvětlení i průměrný Dm = 3 %.

Pracoviště, které je osvětlováno denním osvětlením, pokud na něm může docházet ke zvýšené tepelné zátěži nebo oslnění, musí mít osvětlovací otvory vybaveny clonícími zařízeními umožňujícími regulaci přímého slunečního záření. U bočního osvětlovacího otvoru na pracovišti umožňujícího pohled ven nesmí jejich výplně tomu bránit. Denní osvětlení na pracovišti se posuzuje podle těchto základních hledisek:

  • úroveň denního osvětlení (vyjádřená hodnotami činitele denní osvětlenosti)
  • rovnoměrnost osvětlení
  • oslnění
  • rozložení světelného toku a převažující směr světla
  • výskyt dalších jevů narušujících zrakovou pohodu (například barva světla)

[1]

Reference

  1. MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Přirozené osvětlení - (Diskuse k heslu)
Osobní nástroje