Státní úřad inspekce práce

Z Encyklopedie BOZP
Přejít na: navigace, hledání
Suip.jpg

Dne 14. června 2005 byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválen zákon č. 251/2005 Sb. o inspekci práce a zákon č. 253/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 174/1968 Sb. a zřídil Státní úřad inspekce práce. Výkon práv a závazků Českého úřadu bezpečnosti práce přechází na Státní úřad inspekce práce se sídlem v Opavě. Výkon práv a závazků inspektorátů bezpečnosti práce přechází na oblastní inspektoráty práce, jejichž sídla zůstávají na původních adresách.

Kontroly a správní řízení zahájené přede dnem 1. 7. 2005 se dokončí podle dosavadních předpisů a přechází dle nástupnictví uvedeného výše.

Oba zákony nabývají účinnosti dnem 1. července 2005.

    Název instituce: Státní úřad inspekce práce
    Adresa: Jánská 785/2, 746 01 Jihlava
    Kontakt: tel.: 553 610 304, fax: 553 610 309, mailto:opava@suip.cz, http://www.cubp.cz

    Adresa detašovaného pracoviště v Praze: Ve Smečkách 29, 113 52 Praha 1


Historie dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci

Počátkem 19. století začalo na našem území masovější zavádění nových strojů a technologií do výroby. Ty nahrazovaly ruční práci, zvyšovaly produktivitu práce, ale také úrazovost. Velká úrazovost znamenala pro stát menší výběr daní a snižování počtu mužů schopných vojenské služby. Proto se v zákonech objevila první ustanovení týkající se ochrany zdraví a života zaměstnanců.

První státní dozor

Po polovině 19. století začal být ve větší míře využíván parní kotel. Řada výbuchů parních kotlů spojených s materiálními i lidskými ztrátami vedla k vydání prvních předpisů, které nařizovaly pravidelné zkoušení parních kotlů. Následně byl vydán zákon č. 112/1871 ř. z., který nařizuje periodické zkoušení parních kotlů buď státním komisařem, nebo komisařem Společnosti uživatelů parních kotlů, ke zkoušení kotlů ustanoveného a úřadem k tomu zmocněného. Státní kotelní komisař (oficiální název v zákoně zní „úřední komisař zkoušecí“) byl prvním statním úředníkem, který prováděl státní odborný dozor nad technickým zařízením a jeho provozováním. Byl pro určitý obvod ustanoven vládou.

Živnostenská inspekce za Rakouska

Zákonem č. 117 ř. z. ze dne 17. června 1883 byli ustanoveni živnostenští inspektoři., kteří měli postavení státních úředníků. Inspektor kontroloval všechny živnostenské podniky jednoho, nebo několika okresů. Jejich úkolem bylo kontrolovat dodržování zákonných předpisů jak ze strany zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců. Inspektoři se zabývali kontrolou předpisů:

  1. pro zařízení a opatření na ochranu života a zdraví dělníků jak v dílnách, tak i v naturálních bytech;
  2. pro zaměstnávání dělníků, pracovní dobu, přestávky a odpočinek mezi směnami;
  3. pro vedení dělnických seznamů, výkazů, zpracování služebních řádů, výplatu mezd;
  4. pro živnostenské vzdělávání mladistvých dělníků.

Pro živnostenské úřady působil inspektor jako dozorčí, zpravodajský a poradní odborný orgán. Vyjadřoval se ke schvalování provozu v nových závodů i k tomu jak je zabezpečena péče o život a zdraví v závodech stávajících. Působnost živnostenských inspektorů byla vymezena živnostenským zákonem a nevztahovala se na všechny podniky. Nevztahovala se např. na vedlejší podniky polního a lesního hospodářství, družstevní podniky, obecní, okresní, zemské a státní podniky, podniky výrobních hospodářských společenstev, divadla, kina, banky, spořitelny, novinářské podniky. Nevztahovala se také na úředníky a jiné zaměstnance placené měsíční nebo roční mzdou. Po zavedení úrazového pojištění v r. 1888 spolupracovali živnostenští inspektoři s úrazovou pojišťovnou při zařazování firem do bezpečnostních tříd.

Živnostenská inspekce v Československu

Po vzniku samostatného Československa byly rakouské živnostenské zákony převzaty a živnostenská inspekce, podřízená ministerstvu sociální péče, pokračovala v činnosti až do r. 1952. Její působnost byla rozšířena i na domácké dělníky. Okolnost, že působnost živnostenské inspekce se nevztahovala na všechny podniky a že se v nové republice posílil důraz na sociální aspekt práce, vedla pravděpodobně k tomu, že byl v r. 1921 vypracován návrh zákona o inspekci práce. Tento návrh rozšiřoval působnost inspekce na téměř všechny námezdně pracující bez ohledu na druh a velikost podniku. Tímto, bohužel nerealizovaným zákonem, předběhlo Československo ostatní svět o mnoho let, neboť Mezinárodní organizace práce přijala úmluvu č. 81, o inspekci práce v průmyslu a obchodu až v r. 1947.

Odborový dozor a další orgány dozoru

Výše popsaný stav trval do konce r. 1951. Tehdy byl pod č. 67 Sb., ze dne 12. 7. 1951, vydán zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Ten podle sovětského vzoru svěřoval dozor nad dodržováním bezpečnosti práce jednotné odborové organizaci, která ho měla provádět svými orgány inspekce práce. Odborný technický dozor v hornictví, letectví a nad technickými zařízeními vykonávala příslušná ministerstva. Zákon se vztahoval i na výrobní družstva, pokud zaměstnávala zaměstnance.

Státní odborný technický dozor

O prvním státním odborném technickém dozoru, prováděném při dozoru nad parními kotli, bylo již pojednáno. S rozvojem dalších technických oborů se existující kotelní komisariáty přeměnily na komisariáty pro strojnictví a elektrotechniku. Vedle komisariátů působily současně nestátní, státem autorizované společnosti. Nařízením protektorátní vlády č. 235/1942 byl prováděním dozoru a zkoušek technických zařízení pověřen Technický dozorčí spolek Praha. S jeho zřízením byly zrušeny autorizované společnosti. Provozovatelé zařízení, na které se vztahoval dozor, se povinně museli stát členy spolku. Spolek byl podřízen ministerstvu hospodářství a práce. Za prováděné úkony vybíral spolek poplatky. Vládním nařízením č. 53/1952 Sb., byl zřízen Ústav technického dozoru při ministerstvu paliv a energetiky. Jeho dozoru podléhala technická zařízení, která mohla ohrozit bezpečnost lidského života a zdraví, národního majetku a jiných hospodářských hodnot. Jmenovitě byly vyjmenovány parní kotle a tlakové nádoby, silnoproudá elektrická zařízení a zdvihadla. Později byla činnost rozšířena i na plynová zařízení. Za prováděné výkony vybíral ústav zpočátku náhrady. Pracovníci ústavu měli kdykoli přístup k technickým zařízením, při zjištění závad nařizovali jejich odstranění. V tomto vládním nařízení se poprvé objevuje pojem „vyhrazená technická zařízení“, definovaná jako technická zařízení určená ministerstvem paliv a energetiky v dohodě s příslušnými orgány.

Období před vznikem SOD

Zákon o bezpečnosti při práci č. 67/1951 Sb., jakož i později přijatý zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci č. 65/1961 Sb., včetně zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ukládaly organizacím péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a o stálé zlepšování pracovních podmínek jako rovnocennou a neoddělitelnou součást plánování a plnění výrobních a ostatních pracovních úkolů, včetně rozvoje nové techniky. Zároveň byly stanoveny formy a způsob kontroly nad dodržováním povinností daných zákonnými předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Zkušenosti z prováděného dozoru ale prokazovaly, že dodržování zásady nedílné jednoty bezpečnosti práce s plněním ostatních úkolů, zejména při plánování, výrobě, výzkumu a projekci nebylo dosaženo. Při projektování a výstavbě nových, jakož i při rekonstrukcích stávajících průmyslových závodů, podobně jako při konstrukci strojů a technických zařízení apod., nebyly požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci uspokojivě řešeny. Tak se stávalo, že nově postavené závody vykazovaly stejné, popř. obdobné bezpečnostní nedostatky jako závody staré. Neuspokojivé plnění požadavků předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se projevovalo v negativním, popř. stagnujícím vývoji pracovní úrazovosti. S ohledem na připravovaný zákon o federativním uspořádání republiky, začala úrazová statistika mimo jiné sledovat i národní celky. Vývoj pracovní úrazovosti Čech a Moravy za období let 1960 až 1967, vykazující obdobný stagnující trend. V popisovaném období současně docházelo k tlaku Mezinárodního úřadu práce na bývalé Československo, které jako zakládající člen Mezinárodní organizace práce dosud neratifikovalo Úmluvu č. 81, o inspekci v průmyslu a obchodě, přičemž ani nevytvořilo podmínky pro výkon inspekce ve smyslu čl. 6. Na základě uvedených skutečností a po přihlédnutí k tomu, že nově budované průmyslové komplexy, včetně rozvíjející se dopravy, zemědělství apod., kladly značné požadavky na odbornou úroveň orgánů inspekce práce, kterou již nemohla na potřebné úrovni zajistit odborová organizace, došlo v letech 1964 až 1966 k zásadnímu přehodnocení celé soustavy dozoru nad bezpečností práce. Impulsem k celému procesu bylo usnesení vlády č. 468 ze dne 21. 12. 1960, které stanovilo zásady pro komplexní a účelnější uspořádání dozoru s cílem dosažení jednotného a soustředěného působení všech orgánů Státního odborného dozoru spolu s orgány odborového hnutí, kterým byla vymezena funkce společenské kontroly nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Počátek SOD

S cílem zvýšení účinnosti ochrany pracujících v oblasti bezpečnosti práce byl přijat zákon č. 174 ze dne 20. prosince 1968, o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. V souladu s ústavním zákonem č. 143/1968 Sb., o československé federaci, vznikl na území bývalé ČSR Český úřad bezpečnosti práce (dále ČÚBP) podřízený ministru vlády, zodpovědnému za danou oblast. Do čela ČÚBP byl postaven předseda, kterého jmenovala vláda ČR na návrh ministra práce a sociálních věcí. Od začátku až dosud sídlí ČÚBP v Praze na adrese Ve Smečkách 29, 113 52, Praha 1. Zákonem č. 174/1968 Sb. byl orgánům SOD vymezen dozor nad bezpečností práce, bezpečností technických zařízení a nad stanovenými pracovními podmínkami. V této souvislosti již na začátku přešla do vznikajícího systému SOD část odborových inspektorů bezpečnosti práce, dále pak pracovníků bývalého Ústavu technického dozoru, jakož i těch, kteří vykonávali státní odborný dozor nad technickým stavem strojů používaných v zemědělství a nad bezpečností a ochranou zdraví při práci s těmito stroji podle původní vyhl. č. 114/1962 Sb. Ze zákona č. 174/1968 Sb. byl ČÚBP zmocněn stanovit sídla a obvody působnosti jednotlivých inspektorátů bezpečnosti práce (dále IBP), což bylo realizováno vyhláškou č. 18/1969 Sb., ze dne 6. 3. 1969.

Činnost SOD

Po vybudování ČÚBP a jednotlivých IBP v krajích a po vytvoření nutných podmínek, vychází činnost SOD z dále uvedených kompetenčních zdrojů. Zákonem č. 174/1968 Sb. byl zřízen nezávislý státní odborný dozorčí orgán, čímž byly vytvořeny předpoklady pro realizaci zásad, zakotvených v Konvenci Mezinárodní organizace práce č. 81, o inspekci práce, podle kterých se zákonná ustanovení na ochranu zaměstnanců stávají účinnými jen tehdy, kdy jejich plnění kontroluje nezávislý kvalifikovaný státní orgán. Podstatná část inspekční činnosti orgánů SOD, t. j. ČÚBP a IBP, vychází z „programu činnosti ČÚBP na příslušný rok“, na základě kterého jsou prováděny celorepublikové prověrky, zaměřené na nejrizikovější odvětví, činnosti, stroje, technická zařízení, pracovní podmínky apod. získané z celostátní analýzy. Tyto akce jsou centrálně vyhodnocovány a po projednání v poradě vedení ČÚBP slouží jejich závěry jednak ke tvorbě, popř. úpravě příslušné předpisové základny, další orientaci dozoru apod., jednak k informaci odborné i nejširší veřejnosti. Další prověrkové úkoly realizují jednotlivé IBP na základě svých programů činnosti, kterými reagují zejména:

  1. na stav a vývoj pracovní úrazovosti v jednotlivých odvětvích a výsledky šetření pracovních úrazů,
  2. na zajištění preventivní kontrolní činnosti.

IBP ze zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, plní ještě další úkoly, které podrobněji specifikujeme dále. V r. 1977 byla kompetence ČÚBP rozšířena o zajišťování bezpečnosti technických zařízení v jaderné energetice, a to usnesením vlády č. 195/1977, kdy bylo ČÚBP uloženo vytvoření zvláštního prohloubeného dozoru nad tlakovými komponenty jaderných energetických zařízení s cílem dozírat, zda příslušné projekční, výrobní, montážní a provozní organizace dodržují technické předpisy a podmínky, vyplývající z mimořádně vysokých požadavků na jakost těchto komponentů. K 1. 1. 1974 byl zřízen Institut výchovy bezpečnosti práce se sídlem v Brně (dále IVBP), který v současnosti působí jako výchovné a vzdělávací zařízení ministerstva práce a sociálních věcí. IVBP zajišťuje výchovné a vzdělávací aktivity v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to jak pro potřeby SOD, tak i pro nejširší veřejnost. V návaznosti na přijetí zákona č. 575/1990 Sb., o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy ČR, rozhodl předseda ČÚBP o zřízení Institutu technické inspekce Praha (dále ITI Praha), a to ke dni 1. 4. 1991. Zákonem č. 47/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, byl ČÚBP podřízen ministerstvu práce a sociálních věcí. Na uvedené ministerstvo přešla i legislativní kompetence. Předseda ČÚBP, vedoucí inspektoři jednotlivých IBP a ředitelé organizací státního odborného dozoru jsou jmenováni a odvoláváni ministrem práce a sociálních věcí. Zákonem č. 124/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 174/1968 Sb. byly rozšířeny kompetence inspektorátů bezpečnosti práce o poskytování bezplatného poradenství zaměstnavatelům a pracovníkům jak vyhovět předpisům k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. V červenci 1999 byl ministrem práce a sociálních věcí zřízen odbor bezpečnosti práce a pracovního prostředí, který na ministerstvu odpovídá zejména za tvorbu a uskutečňování národní politiky ochrany práce, podílí se na řešení problematiky bezpečnosti práce v mezinárodních vztazích a zpracovává návrhy právních předpisů.


[[clav:st%E1tn%ED %FA%F8ad inspekce pr%E1ce]]
Státní úřad inspekce práce - (Diskuse k heslu)
Anglicky:
State Labour Inspection Office
Skutečnosti o Státní úřad inspekce práce — kliknutím na + vyhledáte podobné stránky.RDF kanál
Asociovaný termínČeský úřad bezpečnosti práce  + a SÚIP  +
Zákonč. 251/2005 Sb.  + a č. 253/2005 Sb.  +
Osobní nástroje