Komunikace

Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Slovo komunikace je jedním z četných slov, která pocházejí z latinského základu communis, tj. společný, pospolitý, obecný. Podstatné jméno communicatio, -ionis, f. pak označuje společnou účast, sdílení a sdělení.

Komunikace znamená:

  • spojení, přenos,
  • proces předávání informace od zdroje k příjemci,
  • výměna významů (smysluplných sdělení) mezi individui prostřednictvím společného systému symbolů.


Komunikační dovednosti jsou dovednosti, které umožňují osobě předávat informace tak, aby byly přijímány a pochopeny.[1]


Řečovou komunikací se rozumí předávání nebo výměna informací prostřednictvím hlasu, sluchu, a porozumění jim. Má tři související složky: řečníka, přenosový kanál a posluchače.

Komunikativnost řeči je posuzována podle snadnosti, s jakou je řečová komunikace prováděna a zahrnuje:

  • srozumitelnost řeči, tj. stanovení poměrné části srozumitelné řeči (míra účinnosti řečové komunikace). Obvykle je kvantifikována jako procento správně pochopeného sdělení.
  • sílu hlasu, tj. úsilí řečníka objektivně kvantifikované jako hladina akustického tlaku A řeči ve vzdálenosti 1 metru čelně od úst, a subjektivně hodnocené popisem.[2]


Reference

  1. MIND SAFETY slovník
  2. KRÁL, Miroslav. Ergonomický výkladový slovník. 1. vyd. Rožnov pod Radhoštěm : Rožnovský vzdělávací servis, 1999. 139 s.


Komunikace - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy:
Communication Komunikation (e)