Pracovní poměr

Z Encyklopedie BOZP
Verze z 29. 3. 2021, 13:07, kterou vytvořil Ulmanova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Pracovní poměr je '''nejběžnějším ze základních pracovněprávní vztahů''' (viz § 3 zákoníku práce). Subjekty pracovního poměru jsou zamě…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Pracovní poměr je nejběžnějším ze základních pracovněprávní vztahů (viz § 3 zákoníku práce). Subjekty pracovního poměru jsou zaměstnavatel a zaměstnanec. Zakládá se pracovní smlouvou uzavřenou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (viz § 33 odst. 1 zákoníku práce), v některých případech také jmenováním na vedoucí pracovní místo (viz § 33 odst. 3 zákoníku práce).

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (viz § 36 zákoníku práce).

Základními povinnostmi zaměstnavatele a zaměstnance jsou (viz § 38 zákoníku práce):

  • a) povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu/plat, vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů zaměstnance a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo vnitřním předpisem;
  • b) povinnost zaměstnance konat osobně práci podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

Těmto povinnostem pak odpovídají práva obou stran – tedy právo zaměstnance požadovat po zaměstnavateli umožnění výkonu práce, právo zaměstnance požadovat po zaměstnavateli výplatu mzdy či platu za vykonanou práci a právo zaměstnavatele požadovat po zaměstnanci osobní výkon sjednané práce při dodržení jeho povinností z pracovního poměru vyplývajících.

Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec vykonávat, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Pokud pracovní smlouva neobsahuje další údaje o právech a povinnostech stran, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o těchto písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru. Mezi povinně poskytované informace patří například:

  • i. název a sídlo zaměstnavatele, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele;
  • ii. bližší označení druhu a místa výkonu práce;
  • iii. údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené;
  • iv. údaj o výpovědních dobách;
  • v. údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení;
  • vi. údaj o mzdě/platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy/platu, termínu výplaty mzdy/platu, místu a způsobu vyplácení mzdy/platu;
  • vii. údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení smluvních stran těchto kolektivních smluv.

Pracovní poměr může být členěn dle mnoha kritérií. Nejběžnějším rozlišením je pracovní poměr sjednaný na dobu určitou a neurčitou. Zákoník práce omezuje maximální dobu trvání pracovního poměru sjednaného mezi týmiž smluvními stranami na dobu určitou na 3 roky a taktéž stanoví pravidla pro zamezení neomezeného řetězení pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou (viz § 39 odst. 2 zákoníku práce). Obsah pracovního poměru je možné změnit jen se souhlasem obou smluvních stran.

Pracovní poměr může skončit pouze způsoby předvídanými zákonem, kterými jsou:

  • a) dohoda;
  • b) výpověď;
  • c) okamžité zrušení pracovního poměru;
  • d) zrušení ve zkušební době;
  • e) uplynutí doby, na kterou byl pracovní poměr sjednán.

V případě cizinců nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti dále končí pracovní poměr ze zákona (tzv. ex lege) dále:

  • a) dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu;
  • b) dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění z území České republiky,
  • c) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.

V případě rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů:

  • (i) zrušení zaměstnavatele nebo jeho části;
  • (ii) přemístění zaměstnavatele nebo jeho části či
  • (iii) nadbytečnosti zaměstnance, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné v závislosti na délce trvání jeho pracovního poměru (viz § 67 zákoníku práce).

To platí i v případě ukončení pracovního poměru zaměstnance dohodou z uvedených důvodů.[1][2]

Reference

  1. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
  2. BĚLINA, M. PICHRT, J. ...[et al.]. Pracovní právo. 7. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017. 477 s. ISBN 978-80-7400-667-8.


Pracovní poměr - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Employment Arbeitsverhältnis Relation de travail