Pracovní doba

Z Encyklopedie BOZP
Verze z 9. 5. 2019, 12:53, kterou vytvořil Mechurova (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

Délka a rozvržení pracovní doby

Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.

Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců:

  • a) pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
  • b) s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
  • c) s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích podle § 3 nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.

Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. [1]


Reference

  1. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - část 4: Pracovní doba a doba odpočinku.



¨
Pracovní doba - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Working time Arbeitszeit (e) Temps de travail