Mikroklimatické podmínky

Mikroklima je označované také jako tepelně vlhkostní podmínky prostředí. Mikroklimatické podmínky jsou určeny teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu, přičemž jsou tyto parametry na sobě závislé, neboť změna jednoho má za následek i změnu dalších dvou. Parametry mikroklimatu určuji subjektivní pocit komfortu (pohody až nepohody), v krajních případech, tj. při překročení přípustných hodnot, jsou škodlivinou ohrožující zdraví.

Tepelná pohoda člověka má významný vliv na jeho subjektivní pocit pohody, míry odpočinku i skutečnou produktivitu práce. Je prokázáno, že při lehké fyzické práci dochází k 100 % výkonu jedince při teplotě 22°C, při teplotě 27°C dochází k poklesu výkonu o 25% a při teplotě kolem 30 °C dosahuje výkon jedince pouhých 50% původního výkonu. Důsledkem práce při vysokých teplotách je únava, zhoršená pozornost a s tím spojené riziko pracovních úrazu, včetně poruch a změn fyziologických funkcí, jako je zrychlení dechové frekvence, snížení diastolického krevního tlaku, bolesti svalů, hlavy atd. Naopak práce v chladném prostředí vede k omezení průtoku krve kůží, ke kolísání srdeční frekvence, ke zvýšení spotřeby kyslíku atd.

Podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, musí být na uzavřených pracovištích zajištěny přípustné mikroklimatické podmínky. Ty jsou limitovány velikostí celkové (brutto) metabolické produkce, vyjádřené ve W.m-2 a tepelně izolačními vlastnostmi oděvu. Z hlediska metabolické produkce se práce zařazují do tříd.