Hodnocení účinku hluku na člověka
Cílem je znát ty veličiny, které zachycují vztah mezi velikostí zvukového podnětu a jeho hlukovým účinkem, a to jak pro jednotlivce, tak i pro větší či menší části pracovní skupiny. Hodnocené veličiny:
- hladina hlasitosti hluku (LN - [dB])
- hladina vnímaného hluku (LPN – [dB])
- riziko poškození sluchového ústrojí způsobeného hlukem (viz ČSN ISO 1999)
- stupeň obtěžování a rušení lidských činností (např. verbální komunikace, práce, odpočinku nebo spánku) hlukem.[1]
Hluk působí na člověka v podstatě dvojím způsobem. Vyvolává účinky přímým působením na sluchový orgán nebo vyvolává odvozené poruchy fyziologické a psychologické. Sluch prvotně slouží člověku především jako varovný systém. Organismus kvůli tomu reaguje na hluk jako na poplašný signál a spouští celou řadu mechanismů. Dochází například ke: • zvýšení krevního tlaku • zrychlení tepu • stažení periferních cév • zvýšení hladiny adrenalinu • ztrátám hořčíku Hluk má poměrně významný vliv na psychiku jednotlivce a často způsobuje únavu, depresi, rozmrzelost, agresivitu, neochotu, zhoršení paměti, ztrátu pozornosti a celkové snížení výkonnosti. Dlouhodobé vystavování nadměrnému hluku pak způsobuje hypertenzi (vysoký krevní tlak), poškození srdce včetně zvýšení rizika infarktu, snížení imunity organismu, chronickou únavu a nespavost. Výzkumy prokázaly, že výskyt civilizačních chorob přímo vzrůstá s hlučností daného prostředí. Jelikož sluch funguje, i když člověk spí, hluk během spánku snižuje jeho kvalitu i hloubku. Dlouhodobě se to pak projevuje již zmíněnou trvalou únavou. Všeobecně známým účinkem hluku na zdraví je poškození sluchu. K němu může dojít buď při krátkodobém vystavení hluku přesahujícímu 130 dB (o něco větší hluk, než vydává startující letadlo), nebo častému a dlouhodobému vystavování hluku nad 85 dB (např. velmi hlasitá hudba).[2]
Reference
Hodnocení účinku hluku na člověka - (Diskuse k heslu) | ||