Syndrom nemocných budov
Nejde o nemoci v pravém slova smyslu, spíše o soubor subjektivních pocitů a příznaků, jež se vyskytují u zaměstnanců v budovách s umělým ovzduším. Budovy mohou být bezokenní či s okny, případně se světlíky, které neslouží k větrání ale zajišťují alespoň zčásti denní osvětlení. Nejčastější potíže, které zaměstnanci uvádějí, jsou pocity suchého vzduchu, zrakové potíže (pálení, slzení), vysychání sliznic v ústech, v nosu, v krku, bolesti hlavy, ospalost, větší výskyt zánětů horních cest dýchacích, stísňující pocity z uzavřeného prostoru, diskomfort, pocit nedostatku kyslíku atd. Souhrnně jsou tyto případy označovány jako „syndrom nezdravých budov" (sick buílding syndroms - SBS).[1]
Jedná se o soubor nespecifických obtíží, které zpravidla nejsou tak závažné, aby způsobily pracovníkům pracovní neschopnost pro nemoc. Tyto problémy se objevují u lidí pracujících v nově vybudovaných administrativních budovách přibližně od 70. let 20. století. Konkrétní příčina SBS (z angl. Sick Building Syndrome) není zatím dostatečně objasněna. Udává se, že více než 30 % nově postavených a rekonstruovaných budov má příznaky SBS. Společným risem těchto budov je vyšší výskyt negativních zdravotních příznaků, pocity nepohody a nespokojenosti. Nejčastějšími příznaky jsou zrakové potíže (slzení, pálení, zarudlé, suché oči), záněty horních cest dýchacích (ucpaný nos, svědění, sucho a škrábání v nose), kožní příznaky (svědící, suchá kůže, vyrážky). Časté jsou taky bolesti hlavy, celková únava, nespavost, zažívací potíže, podrážděnost, zhoršená pozornost, pocity ztráty soukromí atd.
Dlouhodobé studie ukazují, že se na vzniku SBS podílí více příčin, které se v praxi různě kombinují a překrývají. Jedním z aspektů jsou psychologické problémy související s charakterem vykonávané práce, velkým kolektivem, pracovním nasazením a hlukem. Důležitou roli hraje i náplň práce a osobnostní charakteristika pracovníků. "Nemocné" budovy mají několik společných rysů:
- Byly postaveny v posledních 50-ti letech.
- Soustřeďuje se zde velké množství lidí, plastických hmot, výpočetní a komunikační techniky.
- Jsou klimatizovány.
- Ovzduší je znečištěno prachem, tabákových kouřem, ozónem, VOC a pachy (odéry).
- Je zde nevhodná celková úroveň větrání, nastavení teploty a hladina vzdušné vlhkosti.
- Osvětlení je blikající, ostré a oslňující.
- Náplň práce zaměstnanců je rutinní a netvůrčí apod.
Z výše uvedeného je tedy zjevné, že v těchto budovách dochází ke kumulativnímu působení řady rizikových faktorů pracovního prostředí, s následky mnohem výraznějšími, než jaké bychom očekávali při působení jednotlivých činitelů samostatně.[2]
Reference
- ↑ MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.
- ↑ SKŘEHOT, Petr...[et al.].2009 Prevence nehod a havárií; 1.díl:Nebezpečné látky a materiály. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce a T-SOFT, 2009, 341 s., ISBN 978-80-86973-70-8.
| Syndrom nemocných budov - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | ||
| Sick building syndrom | ||
