Psychologie práce

1. Odvětví psychologie, jež se zabývá studiem zákonitostí, kterými lidská psychika řídí pracovní činnosti a je jimi zpětně ovlivňována.
2. Aplikované odvětví psychologie, jejímž předmětem studia jsou psychické funkce a vlastnosti člověka, jež jsou podmínkou jeho pracovní činnosti a ovlivňují tak jeho výkonnosti osobnost. K základním psychickým složkám, jež se promítají v pracovní činnosti patří schopnosti (úroveň představivosti, paměti, myšlení,..), dovednosti a návyky (rukodělné a mentální), motivace, postoje, aspirace (náročnost úkolů) a psychické stavy.

Cílem psychologie práce je na základě analýzy vztahů mezi objektivními determinantami práce (druh pracovní činnosti, pracovních prostředků, způsob organizace práce atd.) a psychickou vybaveností člověka vytvářet, resp. přetvářet pracovní podmínky tak, aby docházelo k optimální aktivaci psychických funkcí, k jejich dalšímu rozvíjení a seberealizaci osobnosti. V systémově pojaté ergonomii se psychologická problematika týká především příčin vzniku nepřiměřené psychické zátěže.

Reference

Psychologie práce - (Diskuse k heslu)
Anglicky:	Německy:	Francouzsky:
Work psychology	Arbeitspsychologie (e)	Psychologie du travail (f)