...vaše brána do světa bezpečnosti
Neionizující záření: Porovnání verzí
Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
# Neionizující záření je elektromagnetické záření v rozsahu frekvencí od 0 do 1,2.1015 Hz. <ref>MUDr: Eva Hanáková</ref> | # Neionizující záření je elektromagnetické záření v rozsahu frekvencí od 0 do 1,2.1015 Hz. <ref>MUDr: Eva Hanáková</ref> | ||
# Neionizující záření nezpůsobuje vznik nabitých částic – iontů. | # Neionizující záření nezpůsobuje vznik nabitých částic – iontů. | ||
| − | Neionizující pole a záření tvoří: | + | |
| + | '''Neionizující pole a záření tvoří:''' | ||
* elektrické pole; | * elektrické pole; | ||
* magnetické pole; | * magnetické pole; | ||
| Řádek 8: | Řádek 9: | ||
* Viditelné světlo - je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm. Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny beroucí v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek; | * Viditelné světlo - je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm. Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny beroucí v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek; | ||
* Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm (pod 200 nm je absorbováno vzduchem za vzniku ozonu). | * Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm (pod 200 nm je absorbováno vzduchem za vzniku ozonu). | ||
| + | |||
| + | |||
Podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti: UVA o vlnových délkách 315 - 400 nm, UVB o vlnových délkách 280 - 315 nm a UVC o vlnových délkách 200 - 280 nm. Nejdůležitějším z umělých zdrojů je elektrický oblouk - zvyšuje ve spektru záření podíl UVC. Nejvýkonnějším zdrojem UV záření je plazmový hořák užívaný hlavně k řezání kovů. | Podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti: UVA o vlnových délkách 315 - 400 nm, UVB o vlnových délkách 280 - 315 nm a UVC o vlnových délkách 200 - 280 nm. Nejdůležitějším z umělých zdrojů je elektrický oblouk - zvyšuje ve spektru záření podíl UVC. Nejvýkonnějším zdrojem UV záření je plazmový hořák užívaný hlavně k řezání kovů. | ||
| − | * Infračervené záření (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery pracující v infračervené části spektra. | + | * [[Infračervené záření]] (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery pracující v infračervené části spektra. |
| − | * Problematika laserů - lasery jsou zdrojem elektromagnetického záření s charakteristickými vlastnostmi: fázová koherence, monochromatičnost, vysoká intenzita a malá rozbíhavost svazku záření. | + | * Problematika laserů - [[lasery]] jsou zdrojem [[elektromagnetické záření|elektromagnetického záření]] s charakteristickými vlastnostmi: fázová koherence, monochromatičnost, vysoká intenzita a malá rozbíhavost svazku záření. |
Když ionizační záření přichází do styku s látkou, např. tkáněmi těla, absorbuje se v ní procesem ionizace energie. Střední energie sdělená ionizačním zářením jednotce hmotnosti v určitém bodě těla se označuje jako dávka absorbovaná v tkáni. Její jednotkou je jeden joul na kilogram (J/kg) se zvláštním názvem g r a y (Gy) - viz ČSN ISO 31-10. <ref>MALÝ, Stanislav; KRÁL, Miroslav; HANÁKOVÁ, Eva. ''ABC ergonomie''. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.</ref> | Když ionizační záření přichází do styku s látkou, např. tkáněmi těla, absorbuje se v ní procesem ionizace energie. Střední energie sdělená ionizačním zářením jednotce hmotnosti v určitém bodě těla se označuje jako dávka absorbovaná v tkáni. Její jednotkou je jeden joul na kilogram (J/kg) se zvláštním názvem g r a y (Gy) - viz ČSN ISO 31-10. <ref>MALÝ, Stanislav; KRÁL, Miroslav; HANÁKOVÁ, Eva. ''ABC ergonomie''. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.</ref> | ||
| Řádek 16: | Řádek 19: | ||
<references/> | <references/> | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Energie a záření]] |
| − | |||
{{jazyky3|en=Non-ionizing radiation |de=Nichtionisierende Strahlung (e)|fr=Rayonnement non ionisant (m)|zdroj=MUDr: Eva Hanáková }} | {{jazyky3|en=Non-ionizing radiation |de=Nichtionisierende Strahlung (e)|fr=Rayonnement non ionisant (m)|zdroj=MUDr: Eva Hanáková }} | ||
Verze z 12. 3. 2018, 14:46
- Záření, které nenese energii dostatečnou k vytržení elektronu z elektronového obalu atomu nebo molekuly.
- Neionizující záření je elektromagnetické záření v rozsahu frekvencí od 0 do 1,2.1015 Hz. [1]
- Neionizující záření nezpůsobuje vznik nabitých částic – iontů.
Neionizující pole a záření tvoří:
- elektrické pole;
- magnetické pole;
- elektromagnetické záření - v kmitočtovém pásmu nad desítky kHz se elektrické a magnetické pole šíří jako záření ve formě elektromagnetických vln rychlostí světla (ve vzduchu), je odráženo, rozptylováno, absorbováno a polarizováno. Velikost elektromagnetické vlny se vyjadřuje jako intenzita nebo výkonová hustota;
- Viditelné světlo - je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm. Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny beroucí v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek;
- Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm (pod 200 nm je absorbováno vzduchem za vzniku ozonu).
Podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti: UVA o vlnových délkách 315 - 400 nm, UVB o vlnových délkách 280 - 315 nm a UVC o vlnových délkách 200 - 280 nm. Nejdůležitějším z umělých zdrojů je elektrický oblouk - zvyšuje ve spektru záření podíl UVC. Nejvýkonnějším zdrojem UV záření je plazmový hořák užívaný hlavně k řezání kovů.
- Infračervené záření (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery pracující v infračervené části spektra.
- Problematika laserů - lasery jsou zdrojem elektromagnetického záření s charakteristickými vlastnostmi: fázová koherence, monochromatičnost, vysoká intenzita a malá rozbíhavost svazku záření.
Když ionizační záření přichází do styku s látkou, např. tkáněmi těla, absorbuje se v ní procesem ionizace energie. Střední energie sdělená ionizačním zářením jednotce hmotnosti v určitém bodě těla se označuje jako dávka absorbovaná v tkáni. Její jednotkou je jeden joul na kilogram (J/kg) se zvláštním názvem g r a y (Gy) - viz ČSN ISO 31-10. [2]
Reference
| Neionizující záření - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Non-ionizing radiation | Nichtionisierende Strahlung (e) | Rayonnement non ionisant (m) |
