Neionizující záření: Porovnání verzí

Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
 
 
(Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
neionizující záření {{jazyky3|en=|de=|fr=|zdroj=|aip=a|svi=a|klslovo=aa}}
+
# Záření, které nenese energii dostatečnou k vytržení elektronu z elektronového obalu atomu nebo molekuly.
[[Nadřazený termín::nebezpečí ze záření| ]]
+
# Neionizující záření je [[elektromagnetické záření]] v rozsahu frekvencí od 0 do 1,2.1015 Hz. <ref>MUDr: Eva Hanáková</ref>
 +
# Neionizující záření nezpůsobuje vznik nabitých částic – iontů.
 +
 
 +
'''Neionizující pole a záření tvoří:'''
 +
* elektrické pole;
 +
* magnetické pole;
 +
* elektromagnetické záření - v kmitočtovém pásmu nad desítky kHz se elektrické a magnetické pole šíří jako záření ve formě elektromagnetických vln rychlostí světla (ve vzduchu), je odráženo, rozptylováno, absorbováno a polarizováno. Velikost elektromagnetické vlny se vyjadřuje jako intenzita nebo výkonová hustota;
 +
* Viditelné světlo - je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm. Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny beroucí v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek;
 +
* Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm (pod 200 nm je absorbováno vzduchem za vzniku ozonu).
 +
 
 +
 
 +
Podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti: UVA o vlnových délkách 315 - 400 nm, UVB o vlnových délkách 280 - 315 nm a UVC o vlnových délkách 200 - 280 nm. Nejdůležitějším z umělých zdrojů je elektrický oblouk - zvyšuje ve spektru záření podíl UVC. Nejvýkonnějším zdrojem UV záření je plazmový hořák užívaný hlavně k řezání kovů.
 +
* [[Infračervené záření]] (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery pracující v infračervené části spektra.
 +
* Problematika laserů - [[lasery]] jsou zdrojem elektromagnetického záření s charakteristickými vlastnostmi: fázová koherence, monochromatičnost, vysoká intenzita a malá rozbíhavost svazku záření.
 +
Když ionizační záření přichází do styku s látkou, např. tkáněmi těla, absorbuje se v ní procesem ionizace energie. Střední energie sdělená ionizačním zářením jednotce hmotnosti v určitém bodě těla se označuje jako dávka absorbovaná v tkáni. Její jednotkou je jeden joul na kilogram (J/kg) se zvláštním názvem g r a y (Gy) - viz ČSN ISO 31-10. <ref>MALÝ, Stanislav; KRÁL, Miroslav; HANÁKOVÁ, Eva. ''ABC ergonomie''. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.</ref>
 +
 +
== Reference ==
 +
<references/>
 +
 
 +
[[Kategorie:Energie a záření]]
 +
 
 +
{{jazyky3|en=Non-ionizing radiation |de=Nichtionisierende Strahlung (e)|fr=Rayonnement non ionisant (m)|zdroj=MUDr: Eva Hanáková }}
 +
 
 +
[[viz::nebezpečí ze záření| ]]
 +
[[Nadřazený termín::Záření| ]]
 +
[[Nadřazený termín::Fyzikální faktory| ]]

Aktuální verze z 2. 8. 2019, 13:40

  1. Záření, které nenese energii dostatečnou k vytržení elektronu z elektronového obalu atomu nebo molekuly.
  2. Neionizující záření je elektromagnetické záření v rozsahu frekvencí od 0 do 1,2.1015 Hz. [1]
  3. Neionizující záření nezpůsobuje vznik nabitých částic – iontů.

Neionizující pole a záření tvoří:

  • elektrické pole;
  • magnetické pole;
  • elektromagnetické záření - v kmitočtovém pásmu nad desítky kHz se elektrické a magnetické pole šíří jako záření ve formě elektromagnetických vln rychlostí světla (ve vzduchu), je odráženo, rozptylováno, absorbováno a polarizováno. Velikost elektromagnetické vlny se vyjadřuje jako intenzita nebo výkonová hustota;
  • Viditelné světlo - je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm. Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny beroucí v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek;
  • Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm (pod 200 nm je absorbováno vzduchem za vzniku ozonu).


Podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti: UVA o vlnových délkách 315 - 400 nm, UVB o vlnových délkách 280 - 315 nm a UVC o vlnových délkách 200 - 280 nm. Nejdůležitějším z umělých zdrojů je elektrický oblouk - zvyšuje ve spektru záření podíl UVC. Nejvýkonnějším zdrojem UV záření je plazmový hořák užívaný hlavně k řezání kovů.

  • Infračervené záření (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery pracující v infračervené části spektra.
  • Problematika laserů - lasery jsou zdrojem elektromagnetického záření s charakteristickými vlastnostmi: fázová koherence, monochromatičnost, vysoká intenzita a malá rozbíhavost svazku záření.

Když ionizační záření přichází do styku s látkou, např. tkáněmi těla, absorbuje se v ní procesem ionizace energie. Střední energie sdělená ionizačním zářením jednotce hmotnosti v určitém bodě těla se označuje jako dávka absorbovaná v tkáni. Její jednotkou je jeden joul na kilogram (J/kg) se zvláštním názvem g r a y (Gy) - viz ČSN ISO 31-10. [2]

Reference

  1. MUDr: Eva Hanáková
  2. MALÝ, Stanislav; KRÁL, Miroslav; HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Neionizující záření - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Non-ionizing radiation Nichtionisierende Strahlung (e) Rayonnement non ionisant (m)