Neionizující záření: Porovnání verzí

Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
Řádek 3: Řádek 3:
 
# Neionizující záření nezpůsobuje vznik nabitých částic – iontů.  
 
# Neionizující záření nezpůsobuje vznik nabitých částic – iontů.  
 
Neionizující pole a záření tvoří:  
 
Neionizující pole a záření tvoří:  
* elektrické pole
+
* elektrické pole;
* magnetické pole  
+
* magnetické pole;
* elektromagnetické záření - v kmitočtovém pásmu nad desítky kHz se elektrické a magnetické pole šíří jako záření ve formě elektromagnetických vln rychlostí světla (ve vzduchu), je odráženo, rozptylováno, absorbováno a polarizováno. Velikost elektromagnetické vlny se vyjadřuje jako intenzita nebo výkonová hustota.
+
* elektromagnetické záření - v kmitočtovém pásmu nad desítky kHz se elektrické a magnetické pole šíří jako záření ve formě elektromagnetických vln rychlostí světla (ve vzduchu), je odráženo, rozptylováno, absorbováno a polarizováno. Velikost elektromagnetické vlny se vyjadřuje jako intenzita nebo výkonová hustota;
* Viditelné světlo - je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm. Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny beroucí v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek.
+
* Viditelné světlo - je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm. Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny beroucí v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek;
 
* Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm (pod 200 nm je absorbováno vzduchem za vzniku ozonu).  
 
* Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm (pod 200 nm je absorbováno vzduchem za vzniku ozonu).  
Podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti: UVA o vlnových délkách 315 - 400 nm, UVB o vlnových délkách 280 - 315 nm a UVC o vlnových délkách 200 - 280 nm. Nejdůležitějším z umělých zdrojů je elektrický oblouk - zvyšuje ve spektru záření podíl UVC, Nejvýkonnějším zdrojem UV záření je plazmový hořák užívaný hlavně k řezání kovů.
+
Podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti: UVA o vlnových délkách 315 - 400 nm, UVB o vlnových délkách 280 - 315 nm a UVC o vlnových délkách 200 - 280 nm. Nejdůležitějším z umělých zdrojů je elektrický oblouk - zvyšuje ve spektru záření podíl UVC. Nejvýkonnějším zdrojem UV záření je plazmový hořák užívaný hlavně k řezání kovů.
 
* Infračervené záření (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery pracující v infračervené části spektra.
 
* Infračervené záření (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery pracující v infračervené části spektra.
 
* Problematika laserů - lasery jsou zdrojem elektromagnetického záření s charakteristickými vlastnostmi: fázová koherence, monochromatičnost, vysoká intenzita a malá rozbíhavost svazku záření.
 
* Problematika laserů - lasery jsou zdrojem elektromagnetického záření s charakteristickými vlastnostmi: fázová koherence, monochromatičnost, vysoká intenzita a malá rozbíhavost svazku záření.

Verze z 9. 6. 2015, 17:08

  1. Záření, které nenese energii dostatečnou k vytržení elektronu z elektronového obalu atomu nebo molekuly.
  2. Neionizující záření je elektromagnetické záření v rozsahu frekvencí od 0 do 1,2.1015 Hz. [1]
  3. Neionizující záření nezpůsobuje vznik nabitých částic – iontů.

Neionizující pole a záření tvoří:

  • elektrické pole;
  • magnetické pole;
  • elektromagnetické záření - v kmitočtovém pásmu nad desítky kHz se elektrické a magnetické pole šíří jako záření ve formě elektromagnetických vln rychlostí světla (ve vzduchu), je odráženo, rozptylováno, absorbováno a polarizováno. Velikost elektromagnetické vlny se vyjadřuje jako intenzita nebo výkonová hustota;
  • Viditelné světlo - je elektromagnetické záření vlnové délky od 400 do 780 nm. Ve světelné technice a ve fyziologii vidění se používají fotometrické veličiny beroucí v úvahu rozdíly v citlivosti lidského zraku pro světlo různých vlnových délek;
  • Ultrafialové záření (dále UV) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření vlnové délky od 100 do 400 nm (pod 200 nm je absorbováno vzduchem za vzniku ozonu).

Podle biologických účinků se rozlišují 3 dílčí oblasti: UVA o vlnových délkách 315 - 400 nm, UVB o vlnových délkách 280 - 315 nm a UVC o vlnových délkách 200 - 280 nm. Nejdůležitějším z umělých zdrojů je elektrický oblouk - zvyšuje ve spektru záření podíl UVC. Nejvýkonnějším zdrojem UV záření je plazmový hořák užívaný hlavně k řezání kovů.

  • Infračervené záření (IR) zaujímá ve spektru elektromagnetického záření rozsah vlnových délek od 780 nm do jednotek μm. Zdrojem koherentního monochromatického IR jsou lasery pracující v infračervené části spektra.
  • Problematika laserů - lasery jsou zdrojem elektromagnetického záření s charakteristickými vlastnostmi: fázová koherence, monochromatičnost, vysoká intenzita a malá rozbíhavost svazku záření.

Když ionizační záření přichází do styku s látkou, např. tkáněmi těla, absorbuje se v ní procesem ionizace energie. Střední energie sdělená ionizačním zářením jednotce hmotnosti v určitém bodě těla se označuje jako dávka absorbovaná v tkáni. Její jednotkou je jeden joul na kilogram (J/kg) se zvláštním názvem g r a y (Gy) - viz ČSN ISO 31-10. [2]

Reference

  1. MUDr: Eva Hanáková
  2. MALÝ, Stanislav; KRÁL, Miroslav; HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Neionizující záření - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Non-ionizing radiation Nichtionisierende Strahlung (e) Rayonnement non ionisant (m)