Poruchy a vady sluchu

Sluchová vada je TRVALÁ léčbě vzdorující nedoslýchavost. Sluchová porucha je DOČASNÁ nedoslýchavost, kterou lze léčbou napravit

Podle stupně postižení sluchu dělíme na:

1. normální sluch (normacusis) = člověk nemá komunikační potíže a při audiometrickém vyšetření sluchový práh na žádné vyšetřované frekvenci nepřekračuje hladinu intenzity 20db. Překračuje-li tuto hladinu, jedná se o poruchu nebo vadu sluchu, bez ohledu na to, zda si ji pacient uvědomuje či nikoliv
2. nedoslýchavost (hypacusis) = je sluchová vada nebo porucha, vznikající jako důsledek postižení organické stavby nebo funkce struktur sluchového orgánu. Dělíme ji na
3. hluchota (surditas) = stav sluchuje takový, že ho nelze využít ke slyšení ani rozumění řeči a je lhostejno, která část ucha způsobuje takové postižení.

Typy vad sluchu:

• Vada převodní, tj. vada lokalizovaná v převodním ústrojí sluchového systému (počínaje zevním zvukovodem až k oválnému okénku středního ucha), která se vyznačuje obvykle poklesem slyšitelnosti v celém frekvenčním spektru. Příčiny poruchy funkce sluchu jsou např. perforace bubínku, středoušní záněty, záněty Eustachovy trubice, otoskleróza.

• Vada percepční, pod kterou je zahrnována porucha činnosti vlasových buněk a dalších elementů vnitřního ucha, a porucha vláken sluchového nervu. Může se projevit ohraničeným poklesem slyšitelnosti, a to výpadkem funkce ve vyšších frekvencích. Charakteristický pokles sluchu se projevuje ve stáří (tzv. presbyakusie). Z nadměrného působení hluku to vede k tzv. profesionální nedoslýchavosti.

• Vada centrální, s lokalizací poruch v centrálních etážích dráhy sluchového analyzátoru. Tyto poruchy bývají obvykle hůře definovatelné, kde ke kvantitativnímu snížení sluchu se přidružují i poruchy kvalitativní, např. slovní hluchota, kdy člověk slyší zvuk slova, ale není schopen přiřadit mu jeho význam.