Závislá práce
Obecně je třeba říct, že výdělečnou činnost nemůžeme ztotožňovat pouze se zaměstnáváním, neboť tato může obsahovat i jiné formy obstarávání si prostředků k zabezpečování životních potřeb. Zaměstnávání jakožto nejrozšířenější výdělečná činnost pak úzce souvisí s pojmem výkonu tzv. závislé práce. Nynější podoba zákonné definice závislé práce je zásadně ovlivněna znaky, ke kterým dospěly soudy v mezidobí před přijetím současného zákoníku práce.
Závislou prací se současné právní úpravy rozumí práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně (viz § 2 odst. 1 zákoníku práce). Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě (viz § 2 odst. 2 zákoníku práce). Ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce tedy zakotvuje „znaky“ závislé práce, na které reagují „podmínky“ jejího výkonu ukotvené v odst. 2.
Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dále dovodil i další znaky výkonu závislé práce – déledobost a soustavnost (viz rozsudek č. j. 6 Ads 46/2013 – 35, ze dne 13. února 2014). Závislá práce podle jeho názoru obsahuje veškeré formy zastřených pracovních vztahů, stejně jako práci vykonávanou bez náležité protihodnoty, např. práci „na zkoušku“, nebo práci vykonávanou pod hrozbou násilí či jiné újmy. Správní orgány však nesmí zaměňovat závislou práci s ryze obchodními vztahy, s nefalšovaným samostatným podnikáním nebo s upřímnou mezilidskou výpomocí. Podle Nejvyššího správního soudu je společným rysem všech znaků závislé práce osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli.
Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (viz § 3 zákoníku práce). Doplňme, že ustanovení § 307a zákoníku práce považuje za závislou práci i případy, kdy agentura práce dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k uživateli, což se vzhledem k novelizaci zákona o zaměstnanosti účinné k 15. 8. 2017 dostává do popředí i ve vztahu k zaměstnávání cizinců.[1][2][3][4][5]
POZNÁMKA
- Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
- Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy [6] [7]. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Reference
- ↑ § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
- ↑ BĚLINA, M. PICHRT, J. ...[et al.]. Pracovní právo. 7. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017. 477 s. ISBN 978-80-7400-667-8.
- ↑ BARANCOVÁ, Helena ...[et al.]. Zamestnávanie cudzincov. 2. vyd. Sprint, 2012.
- ↑ Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
- ↑ Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 46/2013 – 35, ze dne 13. února 2014
- ↑ ČESKO. Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě. Zákony pro lidi.cz [online]. ©AION CS, c2010-2017 [cit. 2017-12-11]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2014-234#f5356773
- ↑ ČESKO. Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Zákony pro lidi.cz [online]. ©AION CS, c2010-2017 [cit. 11. 12. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-361#f2465187
| Závislá práce - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Dependent work | Abhängige Arbeit | Travail dépendant |
