Sluch

Anatomie lidského ucha

Sluch je schopnost vnímat zvuky, která je společná všem vyšším živočichům, kteří jsou vybaveni speciálním smyslovým orgánem - uchem.

Tento smyslový orgán je tvořen třemi základními částmi: vnějším, středním a vnitřním uchem.

• Vnější ucho

Je tvořeno boltcem, vnějším zvukovodem a bubínkem.

- Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch.

- Vnější zvukovod (také se mu říká sluchový kanálek) je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm. Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

- Bubínek se nachází na konci zvukovodu, je to hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu.

• Střední ucho

Střední ucho je systém vzduchem vyplněných dutin, vystlaných sliznicí. Začíná bubínkem, na nějž jsou napojeny tři sluchové kůstky: kladívko, kovadlinka a třmínek, které přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha. Střední ucho je odděleno od vnitřního ucha membránami, která uzavírají oválné předsíňové okénko a kulaté hlemýžďové okénko. Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu membrány oválného předsíňového okénka. Nadměrné silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů (napínač bubínku a třmínkový sval). Jedná se o tzv. akustický reflex, který zabraňuje nadměrnému pohybu sluchových kůstek. Ze středního ucha do nosohltanu vyúsťuje Eustachova trubice, která vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí a také pomáhá čistit středoušní dutinu.

• Vnitřní ucho

Vnitřní ucho leží v kostěném labyrintu spánkové kosti, který je částečně kopírován blanitým labyrintem vyplněným kapalinou (tzv. Endolymfou). Kostěný labyrint se skládá ze tří polokruhovitých kanálků, vejčitého a kulovitého váčku a hlemýždě.

- Hlemýžď je stočená trubička naplněná Endolymfou. Vibrace oválného okénka (které odděluje střední a vnitřní ucho) rozvlní endolymfu, její vlnění rozechvěje krycí membránu Cortiho orgánu, na níž jsou zachyceny vláskové buňky (receptory sluchu, sluchové buňky). Vláskové buňky vysílají signály o chvění krycí membrány Cortiho orgánu prostřednictvím sluchového nervu přímo do mozku, kde jsou vnímány jako zvuk.

- Rovnovážný (vestibulární, statokinetický) orgán slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku, které detekují polohu a tří polokruhovitých kanálků (tj. zadní, přední a boční kanálek) detekujících zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu, který obsahuje krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc.

POZNÁMKA

1. Vyšetřováním funkce sluchu a poruchami sluchové funkce se zabývá lékařský obor audiologie.
2. Výraznější porucha sluchu se objeví za zhoršených podmínek slyšitelnosti (horší srozumitelnosti řeči). Zpočátku si člověk poruchu neuvědomuje, snížení sluchu je skryté (latentní). Částečné snížení sluchu je označováno jako nedoslýchavost.
3. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 Hz do 800 Hz.
4. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak.

Reference

Sluch - (Diskuse k heslu)
Anglicky:	Německy:	Francouzsky:
Hearing	Gehör(s)	Audience(f)