Mikroklima

Z Encyklopedie BOZP
(přesměrováno z Microclimat (m))
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
  1. Soubor fyzikálních faktorů ovlivňujících stav pracovního prostředí ve vymezeném prostoru. Je vytvářeno podmínkami tepelnými, vlhkostními, čistotou ovzduší, prouděním vzduchu, případně dalšími fyzikálními vlivy.
  2. Tepelný a vlhkostní stav prostředí daný teplotou vzduchu, účinnou teplotou okolních ploch, rychlostí proudění vzduchu a relativní vlhkostí vzduchu. Spolu s metabolickým teplem a tepelným odporem oděvu rozhoduje o tepelném pocitu člověka (stavu tepelné pohody) v daném prostředí.[1]

Z fyzikálních veličin charakterizujících mikroklima se měří teplota a výsledná teplota vzduchu, radiační teploty, povrchové teploty objektů, rozdíl teplot v úrovni hlavy a kotníků pracovníka, dále relativní vlhkost vzduchu a rychlost proudění vzduchu.

  • Teplota vzduchu – zjišťuje se teploměry; při měření teploty vzduchu nesmí být naměřená hodnota ovlivněna sálavou složkou z okolních ploch.
  • Výsledná teplota – měří se kulovým teploměrem; výsledná hodnota teploty zahrnuje i vliv rychlosti proudění vzduchu i sálavých zdrojů na teplotu vzduchu.
  • Radiační teploty (prostorová, rovinná) – měří se v provozech se zdroji sálavého tepla pomocí radiometrů, při nízké rychlosti proudění vzduchu (do 0,2 m.s-1); radiační teplota se může přímo nahradit výslednou teplotou kulového teploměru, jinak ji lze stanovit výpočtem.
  • Povrchové teploty – měří se kontaktními teploměry nebo bezkontaktními přístroji. Měření je nezbytné hlavně pokud jde o zjištění teplot povrchů, kterých se pracovník přímo dotýká nebo při existenci horkých či chladných povrchů na pracovišti.

Teplotní veličiny se udávají ve stupních Celsia (°C), při stanovení teplotního rozdílu se hodnota udává buď ve stupních Kelvina (°K), nebo °C.

  • Relativní vlhkost vzduchu – měří se vlhkoměry. Je to veličina sloužící i ke stanovení teploty rosného bodu (při této teplotě dochází ke kondenzaci vodní páry ze vzduchu). * * * Relativní vlhkost se udává v %.
  • Rychlost proudění vzduchu – měří se anemometry; udává se v m.s-1.

Mikroklima - označované také jako tepelně vlhkostní podmínky prostředí. Mikroklimatické podmínky jsou určeny teplotou, relativní vlhkostí a rychlostí proudění vzduchu, přičemž jsou tyto parametry na sobě závislé, neboť změna jednoho má za následek i změnu dalších dvou.

Parametry mikroklimatu určuji subjektivní pocit komfortu (pohody až nepohody), v krajních případech, tj. při překročeni přípustných hodnot, jsou škodlivinou ohrožující zdraví. Přípustné hodnoty jsou stanoveny v závislosti na tepelné produkci organismu, která odpovídá energetickému výdeji. Rozlišuje se dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce při tepelné zátěži. Dlouhodobě únosná doba práce je limitována množstvím vody ztracené potem a dýcháním, krátkodobě únosná množstvím akumulovaného tepla v organismu. Důsledkem práce při vysokých teplotách je únava, zhoršená pozornost a s tím spojené riziko pracovních úrazu, včetně poruch a změn fyziologických funkcí, jako je zrychlení dechové frekvence, snížení diastolického krevního tlaku, bolesti svalů, hlavy atd.

Práce v chladném prostředí vede k omezení průtoku krve kůží, ke kolísání srdeční frekvence, ke zvýšení spotřeby kyslíku atd.. Doporučená relativní vlhkost vzduchu je v rozmezí 30-60 %, rychlost proudění vzduchu v rozmezí / 0,1-0,3 m.S ' v závislosti na druhu činnosti, druhu oděvu tm a teplotě. [2]

Reference

  1. KRÁL, Miroslav. Ergonomický výkladový slovník. 1. vyd. Rožnov pod Radhoštěm : Rožnovský vzdělávací servis, 1999. 139 s.
  2. MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha : Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Mikroklima - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Microclimate Mikroklima (s) Microclimat (m)