Nanobezpečnost
Nanobezpečnost je stav, při kterém je míra všech rizik spojených s daným nanomateriálem snížena alespoň na přijatelnou úroveň. V reálném životě pak v takovém případě považujeme za téměř jisté, že za daných okolností nenastanou nežádoucí účinky coby následek působení známých i neznámých činitelů. Základním předpokladem pro nanobezpečnost je management rizik, který vychází k aktuálních vědeckých a technických poznatků o používaných nanomateriálech (tzn. porozumění chování a vlastností nanomateriálů, znalost toxických účinků v závislosti na expozici, znalost dopadů na životní prostředí aj.), z opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele přijatých s cílem předcházet nežádoucímu působení rizik.
Nanobezpečnost tak představuje systematický přístup, který vychází z hodnocení rizik spojených s nanomateriály a zavádí přiměřená opatření k tomu, aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví lidí a životního prostředí. Tam, kde není pro dosažení výše uvedených cílů dostatek informací, je nutno postupovat v souladu s principem předběžné opatrnosti. [1]
Reference
- ↑ SKŘEHOT, Petr; RUPOVÁ, Marcela. Nanobezpečnost: fenomén nových technologií. Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti [online]. 2011, roč. 4, č. 4. Dostupný z: http://www.bozpinfo.cz/josra/josra-04-2011/nanobezpecnost_skrehot_rupova.html. ISSN 1803-3687.
| Nanobezpečnost - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Nanosafety | Nanosicherheit | Nano-sécurité |
