Pracovní normy

Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Pracovní normy zahrnují všechny předpisy nebo pravidla, která určují, jakým způsobem se má určitá práce hospodárně vykonávat, jaké kvalifikace je k tomu zapotřebí a jakého množství pracovního času je za určitých podmínek třeba k jejímu vykonání. Za pracovní normy jsou pokládány:

  • normy technologického a pracovního postupu – určují, jakým způsobem má být vykonávána konkrétní práce, která se uskutečňuje za určitých předepsaných technicko-organizačních podmínek,
  • normy kvalifikační – stanovují, jaká kvalifikace je vyžadována pro provedení daného pracovního úkolu a tím zužují okruh zaměstnanců, kteří mohou takovou práci vykonávat,
  • normy spotřeby práce.

Normy spotřeby práce jsou měřítkem, které vyjadřují, kolik živé práce bude potřeba vynaložit na vykonání nějakého pracovního úkolu při určitém stupni rozvoje výrobních sil. Při jejich sestavování nelze opomenout požadavky, které se týkají případné kvality odevzdané práce, a je nutné zapracovat je do obsahu normy. Nejdůležitějším kritériem při stanovování norem spotřeby práce je charakter vykonávané práce, u níž je nutno přihlédnout především k dílčím faktorům viz např. požadovaná přesnost a kvalita, technická možnost a ekonomická účelovost stanovení pracovního, příp. technologického postupu. Nejběžnější normy spotřeby práce jsou normy výkonové, které stanoví množství času potřebného na produkci měrné jednotky nebo množství jednotek produkce za určitý čas (hodina, minuta, ...).

Jak je tedy zřejmé, jakákoliv pracovní činnost je dána spotřebou času. Rozlišujeme podle povahy činností čas nutný, zbytečný a skutečný. Nutný čas nebo také tzv. normovatelný čas je základním kamenem pro stanovení norem spotřeby času. Je rozdělen na čas práce, čas obecně nutných přestávek a čas podmínečně nutných přestávek. Zbytečný čas neboli ztráty času, nenormovatelný čas, je chápán jako čas, který je pro účelný průběh procesů nepotřebný nebo dokonce zbytečný a jeho odstranění může zvýšit produktivitu práce. Při stanovování norem spotřeby práce se tento čas nebere v potaz. Skutečný čas je čas, po který trvá nějaká činnost nebo přestávka pracovníka.

Při normování práce se vedle pojmu „normy“ setkáváme s tzv. normativy. Normativ je ve vztahu k normě chápán jako dílčí údaj. Normativy se stanovují pro dílčí složky pracovních operací (úsek operace, úkon, pohyb), kdežto normy se vztahují na celou pracovní operaci.

Metody, které se při stanovování norem spotřeby práce používají, jsou metody rozborové a souhrnné. Postup u rozborových metod probíhá takovým způsobem, že je v první řadě proveden rozbor normované práce, tedy pracovní operace, na jednotlivé dílčí složky. Poté je určen potřebný čas práce těchto dílčích složek a čas obecně nutných a podmíněných přestávek. Nakonec se ze stanovených časů vypočítá norma času. Rozborové metody nabízí zpravidla objektivně zpracované normy času, které stanovují, jaké množství práce má zaměstnanec vykonat v pracovním procesu a které poskytují možnost plně využít pracovní dobu zaměstnance. Podle způsobu, jak se určuje čas jednotlivých dílčích složek, se rozlišuje na základě jejich kombinací metoda rozborově chronometrážní, rozborově výpočtová a rozborově porovnávací. Souhrnné metody oproti rozborovým metodám nerozebírají pracovní operaci na jednotlivé dílčí složky, ale stanoví normu času pouze na základě jediné souhrnné hodnoty. Takto získané normy jsou značně nepřesné a mohou být tedy používány pouze dočasně. Zpravidla se tyto metody používají u pracovních činností s malou opakovatelností, v malosériové nebo kusové výrobě. V návaznosti je potřeba doplnit, že v praxi se využívá tzv. kvalifikovaný odhad.

V současné době se setkáváme stále častěji s nástroji na bázi softwarových řešení, které mají za úkol firmám usnadnit nastavení odpovídajících pracovních norem. K nejrozšířenější metodě měření lidské práce přináleží MTM (Methods-Time Measurement), která využívá předem definované časy. Hodnoty a časy MTM jsou platné v mezinárodním měřítku a použitelné v každém průmyslovém odvětví. Tato metoda rozděluje pracovní činnost na základní pohyby, kterým přiřazuje tabulkové časy.[1]


Reference

  1. MICHALÍK, David. Vybrané pohledy na problematiku adekvátnosti množství práce a pracovní tempo. Bezpečnost a hygiena práce, 2016, roč. 66, č. 11, s. 19-21.



Pracovní normy - (Diskuse k heslu)