Kultura bezpečnosti
Kultura bezpečnosti je podstatnou součástí podnikové kultury. Budování pozitivní kultury bezpečnosti je důležitým prvkem zavádění systémů řízení bezpečnosti (práce) v podnicích. Smyslem formování kultury bezpečnosti je v konečném výsledku dosahování co nejvyšší možné spolehlivosti lidského činitele, čili kvality pracovní síly zejména z hlediska spolehlivostních ukazatelů.[1] S pojmem kultura bezpečnosti úzce souvisí termín klima bezpečnosti. Někdy jsou v literatuře oba pojmy nesprávně ztotožňovány či zaměňovány.
Kultura bezpečnosti musí prostupovat všechny úrovně organizace. Jde o to, do jaké míry jednotlivci:
- cítí svou osobní odpovědnost za bezpečnost,
- jednají s ohledem na zachovávání, zvyšování a sdělování starosti o bezpečnost,
- se snaží aktivně učit, přizpůsobovat se a upravovat své chování s ohledem na předchozí zkušenosti,
- jsou odměňováni s ohledem na výše uvedené aspekty.
Základním předpokladem je zde jasné vymezení, definování toho, co je pro danou organizaci z hlediska bezpečnosti přijatelné.
1. Mezinárodní komise pro atomovou energii definuje kulturu bezpečnosti jako souhrn charakteristik a postojů u organizace i jednotlivců, které jako převažující prioritu dávají pozornost problematice bezpečnosti jaderných elektráren podle jejího významu. Tato definice zdůrazňuje tři důležité body:
- Prvním bodem je důležitost kultury bezpečnosti jako podněcovatele postojů.
- Druhým bodem je zapojení celé organizace na mnoha úrovních i jejích jednotlivých příslušníků.
- Třetím je důležitost bezpečnosti jako převažující priority. Ačkoli je tato definice široce přijímána, říká málo o vzájemných vztazích, které jsou organizaci vlastní.[2]
2. Merrit a Helmreich definují kulturu bezpečnosti jako skupinu jednotlivců, vedených ve svém chování svým společným přesvědčením o důležitosti bezpečnosti a svým sdíleným pochopením, že každý člen ochotně podpoří skupinové normy a ostatní členy v dosažení konečného cíle. Jejich definice přidává další dva důležité body: účast každého člena a to, že se všichni účastní ochotně na základě společné víry v bezpečnost, spíše než na základě pouhého naplňování předpisů a norem.[3]
3. Zhuravlyov považuje kulturu bezpečnosti za „mentalitu“ nebo „stav mysli“ organizace nebo jednotlivce při činnosti v organizaci. Představuje kulturu bezpečnosti jako sdílený vzorec chování a jednání, který jak věří, ovlivňuje veškerou činnost a interakce. Jeho definice popisuje všudypřítomnost kultury bezpečnosti jako způsob, kterým lidé myslí a pracují.[4]
4. Wert definuje kulturu bezpečnosti jako pracovní prostředí, kde etika bezpečnosti prostupuje celou organizaci a chování lidí se soustřeďuje na prevenci úrazů pomocí kritického sebehodnocení, na proaktivní identifikaci managementu a technických problémů a vhodného, včasného a účinného řešení problémů ještě předtím, než se stanou kritickými. Tato definice obsahuje „management“ jako klíčový faktor při prohlubování kultury bezpečnosti a zdůrazňuje důležitost proaktivních opatření a trvalého zlepšování.[5]
5. Gellerův koncept „totální kultury bezpečnosti“ popisuje kulturu bezpečnosti jako aktivní péči každého jednotlivce o zdraví a bezpečnost druhých (Geller, 2000). Stejně jako v TQM - Total Quality Management, soustřeďuje se Geller ve své Totální kultuře bezpečnosti – Total Safety Culture na procesní management.[6]
6. British Health and Safety Commission (Britská komise pro BOZP) definuje kulturu bezpečnosti jako „produkt skupinových i individuálních hodnot, postojů, způsobilostí a vzorců chování, které určují angažovanost, styl a odbornost programů organizace v oblasti BOZP“. Tato definice je významná, protože zdůrazňuje důležitost angažovanosti – která vzniká z vzájemných vztahů a z odbornosti, jež vzniká ze školení a odborné praxe, z provozní zkušenosti.
7. Podle Průvodce pro Risk Based Process Safety je „kultura procesní bezpečnosti“ kombinace skupinových hodnot a chování, které určují způsob, jakým je řízena bezpečnost procesu. K pochopení významu výrazu „kultura procesní bezpečnosti“ nám pomohou stručné a jednoduché otázky: Jak to tady děláme?, Co tu očekáváme? nebo Jak se chováme, když se nikdo nedívá? Kultura procesní bezpečnosti v organizaci je významným faktorem, jak přistupovat k oblasti řízení rizik.[7]
Kultura bezpečnosti je nedílnou součástí celkové podnikové kultury, a tak do ní vstupují prakticky všechny aspekty ostatních složek kultury a je jimi výrazně a neopominutelně formována. Nelze proto uvažovat o zlepšování bezpečnostní kultury, aniž by zároveň neprobíhaly adekvátní změny podnikové kultury vůbec.
Kultura bezpečnosti se stává dominantní složkou organizační kultury podniku, což zejména platí pro zvýšeně rizikové provozy. Její funkcí je:
- redukce konfliktů uvnitř organizace, dostatečně silná podniková kultura podporuje soudržnost, konzistentnost vnímání problémů,
- zabezpečení kontinuity, usnadnění koordinace a kontroly, shodné vnímání hodnot a norem chování zjišťuje žádoucí chování a disciplínu,
- redukce nejistoty, vliv na pracovní morálku a emocionální pohodu – soulad mezi vnitřními normami pracovníka a organizační kulturou,
- motivace, pocit smysluplnosti práce, dává pracovníkovi pocit, že je důležitou součástí podniku,
- konkurenční výhoda – pokud je organizační kultura silná.
Kultura bezpečnosti práce v organizacích se odráží v míře pracovní úrazovosti a poškození zdraví zaměstnanců na pracovištích. Častou příčinou pracovních úrazů je selhání lidského činitele, které je právě úzce spojeno se zavedenou kulturou bezpečnosti a ochrany zdraví. Budeme-li v organizacích zlepšovat kulturu bezpečnosti práce, docílíme tím proaktivního přístupu v prevenci pracovních úrazů a poškození zdraví.[8]
Reference
- ↑ MICHALÍK, D.; PALEČEK, M. Kultura bezpečnosti: metodická příručka. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2010. 66 s. ISBN 978-80-86973-05-0.
- ↑ INTERNATIONAL NUCLEAR SAFETY ADVISORY GROUP. Safety Report (Safety Culture). Vídeň, 1991.
- ↑ MERRITT, A.C.; HELMREICH, R.L. Creating and Sustaining a Safety Culture: Some practical strategies. In: HAYWARD, B. – LOWE, A. (Eds.). Applied Aviation Psychology: Achievement, Change and Challenge. Sydney: Avebury Aviation, 1996. S. 20-26.
- ↑ ZHURAVLYOV, G.E. Social-Technical Systems as a Framework for Safety Culture, an unpublished essay. 1997.
- ↑ WERT, J. Safety Culture at Nuclear Plants: an unpublished essay. 1986.
- ↑ GELLER, E.S. Seven Common Pitfalls to Avoid When Implementing Behavior Based Safety: an unpublished essay. 2000.
- ↑ CENTER FOR CHEMICAL PROCESS SAFETY. Guidelines for Risk Based Process Safety. John Wiley & Sons, 2007. ISBN 978-0-470-16569-0.
- ↑ VALA, J. ...[et al.]. Kultura bezpečnosti práce založená na bezpečném chování Safety Culture Based on Safe Behaviour. In: Sborník přednášek XVII. ročníku mezinárodní konference, Ostravice 19. - 20. duben 2017. Ostrava: SPBI, 2017. S. 100-102. ISBN 978-80-7385-182-8.
| Kultura bezpečnosti - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Safety culture | Sicherheitskultur | Culture de sécurité |
