Pracovní poměr: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Pracovní poměr je '''nejběžnějším ze základních pracovněprávní vztahů''' (viz § 3 zákoníku práce). Subjekty pracovního poměru jsou zamě…“) |
|||
Řádek 44: | Řádek 44: | ||
[[Kategorie:Personalistika]] | [[Kategorie:Personalistika]] | ||
+ | [[Podřazený termín::Částečný pracovní úvazek| ]] | ||
+ | [[Podřazený termín::Plný pracovní úvazek| ]] | ||
[[clav:poměr pracovní]] | [[clav:poměr pracovní]] |
Aktuální verze z 23. 8. 2021, 12:56
Pracovní poměr je nejběžnějším ze základních pracovněprávní vztahů (viz § 3 zákoníku práce). Subjekty pracovního poměru jsou zaměstnavatel a zaměstnanec. Zakládá se pracovní smlouvou uzavřenou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (viz § 33 odst. 1 zákoníku práce), v některých případech také jmenováním na vedoucí pracovní místo (viz § 33 odst. 3 zákoníku práce).
Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (viz § 36 zákoníku práce).
Základními povinnostmi zaměstnavatele a zaměstnance jsou (viz § 38 zákoníku práce):
- a) povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu/plat, vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů zaměstnance a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo vnitřním předpisem;
- b) povinnost zaměstnance konat osobně práci podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.
Těmto povinnostem pak odpovídají práva obou stran – tedy právo zaměstnance požadovat po zaměstnavateli umožnění výkonu práce, právo zaměstnance požadovat po zaměstnavateli výplatu mzdy či platu za vykonanou práci a právo zaměstnavatele požadovat po zaměstnanci osobní výkon sjednané práce při dodržení jeho povinností z pracovního poměru vyplývajících.
Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec vykonávat, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Pokud pracovní smlouva neobsahuje další údaje o právech a povinnostech stran, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o těchto písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru. Mezi povinně poskytované informace patří například:
- i. název a sídlo zaměstnavatele, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele;
- ii. bližší označení druhu a místa výkonu práce;
- iii. údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené;
- iv. údaj o výpovědních dobách;
- v. údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení;
- vi. údaj o mzdě/platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy/platu, termínu výplaty mzdy/platu, místu a způsobu vyplácení mzdy/platu;
- vii. údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení smluvních stran těchto kolektivních smluv.
Pracovní poměr může být členěn dle mnoha kritérií. Nejběžnějším rozlišením je pracovní poměr sjednaný na dobu určitou a neurčitou. Zákoník práce omezuje maximální dobu trvání pracovního poměru sjednaného mezi týmiž smluvními stranami na dobu určitou na 3 roky a taktéž stanoví pravidla pro zamezení neomezeného řetězení pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou (viz § 39 odst. 2 zákoníku práce). Obsah pracovního poměru je možné změnit jen se souhlasem obou smluvních stran.
Pracovní poměr může skončit pouze způsoby předvídanými zákonem, kterými jsou:
- a) dohoda;
- b) výpověď;
- c) okamžité zrušení pracovního poměru;
- d) zrušení ve zkušební době;
- e) uplynutí doby, na kterou byl pracovní poměr sjednán.
V případě cizinců nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti dále končí pracovní poměr ze zákona (tzv. ex lege) dále:
- a) dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu;
- b) dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění z území České republiky,
- c) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.
V případě rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů:
- (i) zrušení zaměstnavatele nebo jeho části;
- (ii) přemístění zaměstnavatele nebo jeho části či
- (iii) nadbytečnosti zaměstnance, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné v závislosti na délce trvání jeho pracovního poměru (viz § 67 zákoníku práce).
To platí i v případě ukončení pracovního poměru zaměstnance dohodou z uvedených důvodů.[1][2]
Reference
Pracovní poměr - (Diskuse k heslu) | ||
Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
Employment | Arbeitsverhältnis | Relation de travail |