Přirozené osvětlení: Porovnání verzí
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
{{jazyky3|en=|de=|fr=|}} | {{jazyky3|en=|de=|fr=|}} | ||
| − | + | [[Kategorie:ergonomie]] | |
[[Nadřazený termín::osvětlení| ]] | [[Nadřazený termín::osvětlení| ]] | ||
[[Asociovaný termín::měření úrovně osvětlení| ]] | [[Asociovaný termín::měření úrovně osvětlení| ]] | ||
[[Asociovaný termín::umělé osvětlení| ]] | [[Asociovaný termín::umělé osvětlení| ]] | ||
[[Asociovaný termín::sdružené osvětlení| ]] | [[Asociovaný termín::sdružené osvětlení| ]] | ||
Aktuální verze z 29. 11. 2017, 11:24
Zdrojem přirozeného osvětlení je slunce. Jeho výhodou je především v tom, že je zadarmo a ve vhodném spektru, na které je člověk svým vývojem adaptován. Jeho nevýhody spočívají především v kolísání jeho intenzity, jak během roku (léto - zima), tak i během dne (den - noc) i vlivem počasí (mraky). Dále je to kolísání barvy světla (ráno - poledne - večer) a tepelné záření.
Na pracovišti, na němž je vykonávána trvalá práce, osvětlovaném denním osvětlením, musí být dodrženy hodnoty - denní osvětlení vyjádřené činitelem denní osvětlenosti D, minimální Dmin = 1,5 %, při horním nebo kombinovaném denním osvětlení i průměrný Dm = 3 %.
Pracoviště, které je osvětlováno denním osvětlením, pokud na něm může docházet ke zvýšené tepelné zátěži nebo oslnění, musí mít osvětlovací otvory vybaveny clonícími zařízeními umožňujícími regulaci přímého slunečního záření. U bočního osvětlovacího otvoru na pracovišti umožňujícího pohled ven nesmí jejich výplně tomu bránit. Denní osvětlení na pracovišti se posuzuje podle těchto základních hledisek:
- úroveň denního osvětlení (vyjádřená hodnotami činitele denní osvětlenosti)
- rovnoměrnost osvětlení
- oslnění
- rozložení světelného toku a převažující směr světla
- výskyt dalších jevů narušujících zrakovou pohodu (například barva světla)
Reference
- ↑ MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.
| Přirozené osvětlení - (Diskuse k heslu) | ||
