Umělé osvětlení

Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Pracoviště, na němž je vykonávána trvalá práce, a na kterém nemohou být splněny hodnoty pro denní ani pro sdružené osvětlení, se může zřizovat a provozovat jen v případě, že jde o pracoviště

  • pouze s nočním provozem,
  • které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu,
  • jehož účel nebo konstrukční požadavky neumožňují zřídit dostačující počet nebo dostatečnou velikost osvětlovacích otvorů,
  • na němž zpracovávaný materiál, povaha výrobků nebo činnosti vyžadují vyloučení denního světla nebo zvláštní požadavky na osvětlení, například použití technologicky nutných vlnových délek spektrálního složení světla, které nelze docílit denním osvětlením,
  • kde je nutné zajištění ochrany zdraví zaměstnance před pronikáním chemické látky, aerosolu nebo prachu z výrobní nebo jiné činnosti, jejichž zdrojem je technologie.

Na těchto pracovištích se osvětlovací soustavy zřizují tak, aby celkové umělé osvětlení, vyjádřené intenzitou osvětlení Ém´, které je jediným zdrojem osvětlení pracoviště, bylo podle zrakové náročnosti navýšeno o jeden stupeň řady uvedené v příslušné české technické normě k osvětlování vnitřních pracovních prostorů. Zdroj umělého osvětlení může být:

  • přímý (prvotní), když září vlastním světlem (světelný zdroj);
  • nepřímý (druhotný), když září světlem jiného světelného zdroje odrazem, rozptylem, propouštěním atd.

Umělé osvětlení je nejpoužívanější způsob, jak trvale zajistit na pracovišti světelné podmínky.

V praxi se pak většinou kombinují přirozené a umělé osvětlení, při čemž je vhodné zajistit, aby při poklesu intenzity přirozeného osvětlení pod minimální mez se automaticky zapínalo umělé osvětlení.

Zdroje umělého osvětlení jsou teplotní (žárovky v různé úpravě) a výbojkové (zářivka, výbojky).[1]

Reference

  1. MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Umělé osvětlení - (Diskuse k heslu)