Mobbing

Mobbing je formou násilí na pracovišti. V současnosti neexistuje jednotná mezinárodně uznávaná definice, ovšem ve své podstatě se jedná o dlouhodobý a zároveň systematický nátlak, který zahrnuje nepřátelskou a neetickou komunikaci bez ohledu na to, jakou činnost zaměstnanec vykonává či jak se na pracovišti chová. Pojem zahrnuje jednotlivé útoky, které navenek působí jako neškodné a náhodné, ale v komplexním pohledu tvoří promyšlený a zdraví ohrožující jev, který nepříznivým způsobem ovlivňuje osobu, vůči které je namířen.

Pojem „mobbing“ je odvozen od anglického slovesa mob, jež se obvykle překládá „hromadně napadnout“. Toto sloveso však bývá používáno také ve významech „útočit“, „utlačovat“ či v aktivním slova smyslu, „napadat“. Někteří autoři v této souvislosti odkazují i na anglické podstatné jméno mob, které bývá používáno ve významech „dav“, „lůza“, „chátra“ nebo snad dokonce „zločinecká parta“. O uvedení pojmu mobbing do psychologie a zároveň i o jeho rozšíření se zasloužil švédský profesor psychologie Heinz Leymann, který v osmdesátých letech 20. století zjistil, že se podobný typ chování vyskytuje i u lidí na pracovišti. Profesor Leymann chápe mobbing jako vášnivou kolektivní kampaň spolupracovníků za účelem vyloučení, potrestání a ponížení vybraného pracovníka, obvykle bez náležité příčiny.

Obecně je v souvislosti s mobbingem je nutno poukázat na skutečnost, že na pracovištích bývá poměrně často opomíjena kvalita interpersonálních vztahů, což představuje předstupeň začínajícího problému. Ze strany managementu takových organizací je věnována pozornost především měřitelným ekonomickým a jiným ukazatelům, aniž by si jeho příslušníci uvědomovali, že se kvalita interpersonálních vztahů ve významném rozsahu podepisuje právě na těch ukazatelích, na které se především zaměřují. Na jedné straně si tak jsou vědomi skutečnosti, že lidé představují největší bohatství jejich organizace, na straně druhé se však o toto bohatství nestarají adekvátním způsobem, což platí i o oblasti mezilidských vztahů. Špatná kvalita interpersonálních vztahů na pracovišti může mít variabilní intenzitu a různou délku trvání.

Pokusů o jasnou definici pojmu mobbing bylo nespočet, tak kupř. Hartl a Hartlová k mobbingu uvádějí, že se jedná o „… nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti, psychologického nátlaku, šikany. Typická je pro něj rafinovanost, skrytost, zákeřnost.“ Zajímavý pohled na tento fenomén prezentují také Cakirpaloglu et al., podle nichž se jedná o „… subtilní projev agrese na pracovišti, kdy zaměstnanec denně, v průběhu několika měsíců čelí nepřátelství ze strany jednoho nebo více jedinců, přičemž prožívá bezmocnost a strach, že bude vyloučen z kolektivu.“

Ze shora předestřených vymezení pojmu „mobbing“ je zřejmé, že negativní jednání ve vztahu k jeho oběti může nabývat různých podob. Ačkoliv někteří autoři chápou jako součást mobbingu rovněž fyzické násilí, všichni autoři se shodují ohledně toho, že pod tento pojem spadá především násilí psychické. Na tuto skutečnost poukazuje např. Wagnerová, která podstatu mobbingu spatřuje v agresivním chování, přestože se lze poměrně výjimečně setkat s mobbováním oběti ve formě fyzického napadení. Daleko frekventovanější jsou útoky psychické, které mívají podobu slovního napadání oběti a urážek.

Mobbing je možno dále charakterizovat rovněž prostřednictvím jeho znaků. Svobodová za podstatný znak mobbingu označuje vysoký stupeň psychologických útoků, nižší stupeň fyzického ohrožení a reálnou hrozbu ztráty existenčních jistot. Dle Svobodové jsou znaky mobbingu následující:

1. dlouhodobé a nepřetržité útoky, jejichž cílem je konkrétní jedinec – tyto úseky musejí trvat alespoň po dobu šesti měsíců, aby za mobbing nebyl označován jakýkoliv konflikt nebo výměna názorů, přičemž podle jednoho z výzkumů přesahuje průměrná doba mobbování 40 měsíců;
2. útok je pravidelný a opakovaný;
3. probíhající komunikace je nepřátelská a neetická;
4. hrozby jsou nepřítomné a mnohdy skryté– vzhledem k této charakteristice mobbingu je obtížné rozpoznat, že k němu dochází;
5. rafinovanost a zákeřnost útoků vůči oběti;
6. aktivnost a vytrvalost tlaku na oběť;
7. nelítostnost, bezcitnost a nelidskost jednání s obětí;
8. trvalá přítomnost známek nepřátelství a agrese.

Jak identifikovat, zda obtěžování (mobbing) může být problémem na pracovišti?

V závislosti na podmínkách, situaci a legislativě, může být jako oběžování (mobbing) chápána každá z následujících forem chování:

• materiál, který je rasistický, sexuálně vyzývavý, pohlavně jednoznačný, homophobický (zaměřený proti homosexuálům) apod. a je zobrazovaný na pracovišti, uuváděn do oběhu, nebo je umístěn v pracovním prostoru nebo majetku nebo na počítači, faxu nebo na Internetu,
• slovní nadávky nebo komentáře, které zesměšňují či zařazují lidi z důvodu jejich sexu, těhotenství, rodinnému stavu, rasy, homosexuality, nezpůsobilosti, transsexuality či věku,
• gesta, která jsou pohlavně nebo rasově ofenzivní,
• aktivity ignorující, izolující nebo segregující jednotlivce nebo skupinu z důvodu jejich pohlaví, rasy atd.
• sexuální nebo fyzický kontakt, například plácání, líbání nebo dotyk,
• verbální projevy zaměřené na sexuální aktivitu,
• sexuální útok,
• opakovaná sexuální pozvání, která byla dříve odmítána,
• zasvěcovací obřady, které zahrnují nežádoucí sexuální aj. chování,
• žerty založené na diskriminaci a zesměšňování pohlaví, těhotenství, rasy, rodinného stavu, homosexuality, nezpůsobilosti, transsexuality nebo věku.

Právní rámec

Problematiku odráží zejména zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, dále zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, taktéž ust. § 133a občanského soudního řádu a v neposlední řadě i čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Lze shrnout, že mobbing, na rozdíl například právě od zmiňované šikany, je pojmem, který představuje neméně nebezpečné riziko, a to nejen pro svou oběť. Společností je ovšem prozatím do značné míry opomíjen, či dokonce zcela ignorován, občas dokonce aktivně tolerován ze strany spolupracujících zaměstnanců. Nejen z tohoto důvodu se tedy jeví zejména důležité, rozšířit povědomí o aspektech tohoto problému a poukázat na možné negativní následky, které jím mohou být do budoucna vyvolány.

Šikana vs. mobbing – základní rozdíly

Základní odlišnost šikany od mobbingu tkví v tom, že u šikany jde o převážně fyzické násilí, jež je pácháno veřejně. Proto není přesné mobbing charakterizovat jako šikanu na pracovišti, poněvadž mobbing zahrnuje širší paletu jednání ve vztahu k oběti.

Výše bylo již předesláno, že mobbing může nabývat různých forem. Leymann v souvislosti s těmito formami přišel s pěti kategoriemi nejčastějších forem chování souvisejících s mobbingem. První kategorii lze označit zastřešujícím pojmem „komunikace“. Do této kategorie spadají nejrůznější snahy mobberů realizované verbálně i nonverbálně, jejichž smyslem je oběti znemožnit vyjádřit vlastní názor, a to např. v důsledku jejího přerušování, křiku, nadávek nebo neustálé kritiky. Druhá kategorie nese označení „útoky na mezilidské vztahy“ a podle průzkumů jde o jednu z vůbec nejhorších forem mobbingu. K oběti se přistupuje maximálně přezíravě, jako by ani neexistovala. Projevy oběti jsou ignorovány ze strany mobberů i ze strany kolegů oběti, kteří se v převážné části nemají zájem vměšovat do cizích záležitostí. Oběť pak nezřídka bývá ve snaze jí ulevit izolována (např. jejím přestěhováním), avšak úlevy se tímto způsobem nepodaří dosáhnout. Třetí kategorie nese označení „útoky s dopadem na pověst“. Spadají sem zvláště pomluvy, jejichž předmětem je fyzický vzhled oběti, její rodinný stav, duševní stav nebo náboženské vyznání. Výjimkou nejsou ani vulgární gesta směrem k oběti nebo imitace jejího hlasu nebo jiného projevu. Čtvrtá kategorie je představována napadáním oběti, které je hlavně zaměřeno na její pracovní výkon. Toto napadání se mnohdy projevuje přidělováním úkolů zcela pod úroveň kvalifikace dotčeného zaměstnance či naopak o přidělování zcela nesplnitelných úkolů v úmyslu prokázat údajnou nezpůsobilost oběti. Někdy dokonce nebývají oběti přidělovány úkoly žádné. Pátá kategorie jednání je zaměřena na zdraví oběti. Nejedná se o typický projev mobbingu, avšak čas od času se také vyskytuje. Do této kategorie především spadá fyzické násilí vůči oběti, poškozování jejích věcí, přidělování práce s negativním dopadem na zdraví oběti nebo sexuální obtěžování (u žen-obětí). Zmíněný přehled byl v pozdějším období doplněn o další jednání, z nichž je možno uvést různé formy sabotáží, zcizování pracovních pomůcek oběti, zadržování informací, neoprávněné manipulace s výsledky práce oběti, smyšlení stížnosti třetích osob směřujících vůči oběti nebo jednání s cílem vyvolat strach u oběti (např. její uzamčení v temné místnosti apod.).

Reference

Mobbing - (Diskuse k heslu)
Anglicky:	Německy:	Francouzsky:
Mobbing	Mobbing (s)	Mobbing