Náhrada za ztrátu na výdělku

Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání

Podstata náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti spočívá v tom, že má zaměstnanci nahradit snížení dosahovaných výdělků po pracovním úrazu nebo při nemoci z povolání, a to do výše jeho dřívějšího průměrného výdělku před vznikem škody či zjištění nemoci z povolání.

Pokud je onemocnění uznáno jako nemoc z povolání, má zaměstnanec nárok na zaplacení léčebných výloh i rozdílu mezi průměrným platem a nemocenskou, a to i v době prvních tří kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti.

Stejný nárok vzniká i v případě, že zaměstnanci již skončí pracovní neschopnost či je v důsledku nemoci uznána invalidita. Náhrada za ztrátu na výdělku (tj. ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před úrazem/nemocí z povolání a výdělkem dosahovaným po úrazu/nemoci z povolání) se vyplácí měsíčně, nedohodnou-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem jinak. Nicméně podaří-li se zaměstnanci získat lépe placené místo, nárok na odškodné zaniká.

Náhradu za ztrátu výdělku jinak lze pobírat maximálně do dovršení 65 let věku nebo do okamžiku, kdy dojde k přiznání starobního důchodu.[1]

Reference


Náhrada za ztrátu na výdělku - (Diskuse k heslu)
Německy: Francouzsky:
Ersatz für den Verlust an dem Verdienst (r) [[{{{fr}}}]]