Reakční čas

1. Používá se jako měřítko doby, která uplyne od okamžiku, kdy je podrážděn určitý smysl, do okamžiku, kdy nastane reakce motorického systému.
2. Reakční čas je doba, která uplyne mezi podnětem a odpovědí lidského organizmu. V podstatě jde o jednu z hlavních kvantitativních charakteristik při hodnocení motorické činnosti člověka. V obecném případě sestává reakční čas ze dvou základních složek: senzorické a motorické.

Podnětem může být zvuk (signál), změna stavu na sdělovači, změna určitých dějů a pochodů na pracovním systému, jakákoliv mimořádná situace apod. U občasných signálů je reakční čas mnohem delší, než u signálů s častou frekvencí. Rychlost reakce na podnět (signál) je závislá na úrovni aktivace (bdělosti) pracovníka, na fyzikálních vlastnostech podnětu (intenzitě), na zaměřenosti, nácviku, na aktuálním zdravotním stavu pracovníka (únava). Do 25 let věku se reakční doba mírně zkracuje, pak se delší dobu nemění, ve vysokém věku se mírně prodlužuje.

Přehled reakčních časů člověka

RECEPTOR	REAKČNÍ ČAS ČLOVĚKA (milisekundy)
hmat	90 – 120
sluch	120 – 180
zrak	150 – 220
čich	310 – 390
bolest	130 – 890

Reference

Reakční čas - (Diskuse k heslu)
Anglicky:	Německy:	Francouzsky:
Reaction time	Reaktionszeit (e)	Temps de réaction (m)