Reakční čas

Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání
  1. Používá se jako měřítko doby, která uplyne od okamžiku, kdy je podrážděn určitý smysl, do okamžiku, kdy nastane reakce motorického systému. [1]
  2. Reakční čas je doba, která uplyne mezi podnětem a odpovědí lidského organizmu. V podstatě jde o jednu z hlavních kvantitativních charakteristik při hodnocení motorické činnosti člověka. V obecném případě sestává reakční čas ze dvou základních složek: senzorické a motorické.

Podnětem může být zvuk (signál), změna stavu na sdělovači, změna určitých dějů a pochodů na pracovním systému, jakákoliv mimořádná situace apod. U občasných signálů je reakční čas mnohem delší, než u signálů s častou frekvencí. Rychlost reakce na podnět (signál) je závislá na úrovni aktivace (bdělosti) pracovníka, na fyzikálních vlastnostech podnětu (intenzitě), na zaměřenosti, nácviku, na aktuálním zdravotním stavu pracovníka (únava). Do 25 let věku se reakční doba mírně zkracuje, pak se delší dobu nemění, ve vysokém věku se mírně prodlužuje.

Přehled reakčních časů člověka

RECEPTOR REAKČNÍ ČAS ČLOVĚKA (milisekundy)
hmat 90 – 120
sluch 120 – 180
zrak 150 – 220
čich 310 – 390
bolest 130 – 890

[2]

Reference

  1. ČSN EN 894-1
  2. MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.


Reakční čas - (Diskuse k heslu)
Anglicky: Německy: Francouzsky:
Reaction time Reaktionszeit (e) Temps de réaction (m)