Syndrom vyhoření: Porovnání verzí
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
[[Nadřazený termín::stres| ]] | [[Nadřazený termín::stres| ]] | ||
| − | [[clav: | + | [[clav:syndrom vyhoření]] |
[[enwiki:Burnout (psychology)]] | [[enwiki:Burnout (psychology)]] | ||
[[cswiki:Syndrom vyhoření]] | [[cswiki:Syndrom vyhoření]] | ||
[[google:Syndrom{{m}}vyhoření]] | [[google:Syndrom{{m}}vyhoření]] | ||
[[aip:14086]] | [[aip:14086]] | ||
Verze z 18. 7. 2014, 17:08
Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1974 H. Freudenbergerem v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues. Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení), které shodují v určitých bodech:
- prožitek vyčerpání.
- profese týkající se práce s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení.
- klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.
všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu. Nejpodstatnějším znakem je chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese. Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.[1]
Reference
- ↑ MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.
| Syndrom vyhoření - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Burnout syndrome | Burnout-Syndrom | Syndrome de burn-out |
