...vaše brána do světa bezpečnosti
Syndrom vyhoření: Porovnání verzí
Z Encyklopedie BOZP
Skočit na navigaciSkočit na vyhledávání| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1974 '''H. Freudenbergerem''' v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues. Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení), které shodují v určitých bodech: | Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1974 '''H. Freudenbergerem''' v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues. Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení), které shodují v určitých bodech: | ||
| − | *prožitek vyčerpání | + | *prožitek vyčerpání, |
| − | *profese týkající se práce s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení | + | *profese týkající se práce s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení, |
*klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava. | *klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava. | ||
| − | + | ||
| − | Nejpodstatnějším znakem je chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese. | + | Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu. Nejpodstatnějším znakem je '''chronický stres''' vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese. Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.<ref>MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ''ABC ergonomie''. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.</ref> |
| − | Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.<ref>MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.</ref> | + | |
| + | U syndromu vyhoření jde o závažný, dlouhodobý proces zahrnující několik typických fází: | ||
| + | *'''fáze nadšení''' – počáteční přístup k práci plný elánu. Práce přináší uspokojení, člověk pro ni je ochoten mnohé obětovat a upozadit např. své koníčky. | ||
| + | *'''fáze stagnace''' – počáteční nadšení se vytrácí, člověk začíná vidět chyby a nedokonalosti. Snaží se najít uvolnění v aktivitách ve volném čase. | ||
| + | *'''fáze frustrace''' – dostavuje se, když člověk začne pochybovat nad smyslem své práce. Je to způsobeno negativními zkušenostmi s opakovaně nevstřícně reagujícími kolegy, nadřízenými, zákazníky. | ||
| + | *'''fáze apatie''' – nastává až po delší době frustrace. Jedinec vykonává už jen nejnutnější povinnosti a svou práci vidí jen jako nezbytný zdroj financí pro obživu. | ||
| + | *'''fáze vyhoření''' – poslední fáze pozorovatelná již i okolím, postižený člověk vykazuje viditelné příznaky syndromu vyhoření. Kromě emocionálního vyčerpání se dostavuje i tělesné.<ref>''Co je to syndrom vyhoření'' [online]. APAS - akademie osobního rozvoje, c2020 [cit. 2021-08-20]. Dostupné z: https://apas.cz/slovnicek-pojmu/syndrom-vyhoreni/.</ref> | ||
| + | |||
== Reference == | == Reference == | ||
<references/> | <references/> | ||
| − | + | {{jazyky3|en=Burnout syndrome|de=Burnout-Syndrom|fr=Syndrome de burn-out}} | |
| − | {{jazyky3|en=Burnout syndrome|de=Burnout-Syndrom|fr=Syndrome de burn-out}} | + | |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Psychologické aspekty]] |
[[Nadřazený termín::stres| ]] | [[Nadřazený termín::stres| ]] | ||
| − | [[clav: | + | [[Asociovaný termín::psychosociální rizika| ]] |
| + | [[Asociovaný termín::duševní zdraví| ]] | ||
| + | |||
| + | [[clav:syndrom vyhoření]] | ||
| + | [[aip:14086]] | ||
[[enwiki:Burnout (psychology)]] | [[enwiki:Burnout (psychology)]] | ||
[[cswiki:Syndrom vyhoření]] | [[cswiki:Syndrom vyhoření]] | ||
| − | [[google: | + | [[google:Syndrom{{m}}vyhoření]] |
| − | [[ | + | [[nkp:Syndrom AND vyhoření]] |
| + | [[uk:Syndrom{{m}}vyhoření]] | ||
Aktuální verze z 20. 8. 2021, 13:04
Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1974 H. Freudenbergerem v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues. Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení), které shodují v určitých bodech:
- prožitek vyčerpání,
- profese týkající se práce s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení,
- klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.
Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu. Nejpodstatnějším znakem je chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese. Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.[1]
U syndromu vyhoření jde o závažný, dlouhodobý proces zahrnující několik typických fází:
- fáze nadšení – počáteční přístup k práci plný elánu. Práce přináší uspokojení, člověk pro ni je ochoten mnohé obětovat a upozadit např. své koníčky.
- fáze stagnace – počáteční nadšení se vytrácí, člověk začíná vidět chyby a nedokonalosti. Snaží se najít uvolnění v aktivitách ve volném čase.
- fáze frustrace – dostavuje se, když člověk začne pochybovat nad smyslem své práce. Je to způsobeno negativními zkušenostmi s opakovaně nevstřícně reagujícími kolegy, nadřízenými, zákazníky.
- fáze apatie – nastává až po delší době frustrace. Jedinec vykonává už jen nejnutnější povinnosti a svou práci vidí jen jako nezbytný zdroj financí pro obživu.
- fáze vyhoření – poslední fáze pozorovatelná již i okolím, postižený člověk vykazuje viditelné příznaky syndromu vyhoření. Kromě emocionálního vyčerpání se dostavuje i tělesné.[2]
Reference
- ↑ MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.
- ↑ Co je to syndrom vyhoření [online]. APAS - akademie osobního rozvoje, c2020 [cit. 2021-08-20]. Dostupné z: https://apas.cz/slovnicek-pojmu/syndrom-vyhoreni/.
| Syndrom vyhoření - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Burnout syndrome | Burnout-Syndrom | Syndrome de burn-out |
