Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. burnout) byl poprvé popsán v roce 1974 H. Freudenbergerem v článku "Staff burnout" v časopise Journal of Social Issues. Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení), které shodují v určitých bodech:
- prožitek vyčerpání,
- profese týkající se práce s lidmi nebo alespoň kontakt s lidmi a závislost na jejich hodnocení,
- klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava.
Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu. Nejpodstatnějším znakem je chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života, sociálního i fyzikálního okolí atd. Profese je charakteristická vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Výkon takové práce bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením, někdy s pociťováním „poslání“ profese. Vyhoření je tedy důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, mezi ideály a skutečností.[1]
U syndromu vyhoření jde o závažný, dlouhodobý proces zahrnující několik typických fází:
- fáze nadšení – počáteční přístup k práci plný elánu. Práce přináší uspokojení, člověk pro ni je ochoten mnohé obětovat a upozadit např. své koníčky.
- fáze stagnace – počáteční nadšení se vytrácí, člověk začíná vidět chyby a nedokonalosti. Snaží se najít uvolnění v aktivitách ve volném čase.
- fáze frustrace – dostavuje se, když člověk začne pochybovat nad smyslem své práce. Je to způsobeno negativními zkušenostmi s opakovaně nevstřícně reagujícími kolegy, nadřízenými, zákazníky.
- fáze apatie – nastává až po delší době frustrace. Jedinec vykonává už jen nejnutnější povinnosti a svou práci vidí jen jako nezbytný zdroj financí pro obživu.
- fáze vyhoření – poslední fáze pozorovatelná již i okolím, postižený člověk vykazuje viditelné příznaky syndromu vyhoření. Kromě emocionálního vyčerpání se dostavuje i tělesné.[2]
Reference
- ↑ MALÝ, Stanislav, KRÁL, Miroslav a HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0.
- ↑ Co je to syndrom vyhoření [online]. APAS - akademie osobního rozvoje, c2020 [cit. 2021-08-20]. Dostupné z: https://apas.cz/slovnicek-pojmu/syndrom-vyhoreni/.
| Syndrom vyhoření - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Burnout syndrome | Burnout-Syndrom | Syndrome de burn-out |
