Nanovlákna
- Jedná se o nanoobjekt se dvěma podobnými vnějšími rozměry v nanostupnici a třetím rozměrem významně větším. Nanovlákno může být ohebné nebo tuhé. [1]
- Nanovlákno je délkový útvar o charakteristických rozměrech a vlastnostech, kde jeden rozměr (délka) významně přesahuje průměr vlákna. Charakteristické průměry nanovláken se pohybují mezi 100–800 nanometry (nm).[2]
Samotné slovo nanovlákno lze rozdělit na první část „nano“ což podle mezinárodního systému jednotek je 10-9 a část „vlákno“ což má význam podle odvětví. Nejvíce je tento výraz používán v textilním průmyslu (vlákno-niť). Obecně se u nanovláken uvádí průměr v horní hranici 500 nanometrů.
Formy nanovláken:
- linenární nanovlákno – nitě, příze;
- nanovlákno v plošných strukturách – vrstvy jsou položeny přes sebe a prakticky nevystupují z roviny;
- nanovlákno v objemových strukturách – vaty, vrstvy vystupují do třetího prostoru [3]
Mezi základní vlastnosti nanovlákenných materiálů patří:
- velký měrný povrch;
- nízká hustota;
- vysoká porozita;
- velký objem pórů;
- dobrá prodyšnost;
- možnost adice dalšího nanomateriálu.
Příprava nanovláken
Existuje několik možných metod přípravy polymerních nanovláken, z nichž některé zůstávají v oblasti laboratorní přípravy, jiné se podařilo vyvinout do úrovně vhodné průmyslové produkce (elektrostatické zvlákňování, technologie nanospiderTM). [4] [5] [6]
Mezi typ výrob nanovláken lze zařadit odstředivé spřádání (Force Spining), metoda foukání taveniny (Melt – Blown) a samozřejmě nejrozšířenější způsob výroby nanovláken je elektrostatické zvlákňování (electrospining). Výběr technologie však závisí na vyráběných produktech a požadavcích na jejich produktivitu. K laboratorním technikám přípravy nanovláken patří metody:
- dloužení (Drawing),
- metoda šablonové syntézy (Temple Synthesis),
- metoda fázové separace (Phase Separation),
- samoskládáním (Self – Assembly).
Použití nanovláken:
- vzdušná filtrace,
- filtrace kapalin,
- textilní aplikace,
- medicinální aplikace,
- biomedicinální účely,
- tkáňové inženýrství.
Reference
- ↑ ČSN P CEN ISO/TS 27687. Nanotechnologie – Termíny a definice nanoobjektů – Nanočástice, nanovlákno a nanodeska. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, březen 2011.
- ↑ Nanovlákno. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia, stránka naposledy editována 30. 7. 2019 [cit. 2019-09-26]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nanovl%C3%A1kno.
- ↑ PETRAS, D. ...[et al.]. Bezpečná nanovlákna. Chemické listy. 2009, roč. 103, s. 1009–1016.
- ↑ ANDRADY, A. L. Science and Technology of Polymer Nanofibres. New Jersey: Wiley, 2008.
- ↑ MITCHELL, G.; TANG, Ben Zhong, Electrospining: pronciple, practice and possibilities. London: RCS Publishing, 2015. (RSC polymer chemistry series, 14). 288 s. ISBN 10-1849735565.
- ↑ RAMAKRISHNA, S. ...[et al.]. An introduction to electrospinning and nanofibers. Singapore: World Scientific Publishing Company, 2005. 369 s. ISBN 978-981-256-415-3.
| Nanovlákna - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Nanofiber | Nanofaser | Nano fibres |
