Pracovní doba: Porovnání verzí
Řádek 26: | Řádek 26: | ||
[[Nadřazený termín::organizace práce| ]] | [[Nadřazený termín::organizace práce| ]] | ||
[[Podřazený termín::práce na směny| ]] | [[Podřazený termín::práce na směny| ]] | ||
+ | [[Podřazený termín::práce přesčas| ]] | ||
[[clav:Doba pracovní]] | [[clav:Doba pracovní]] |
Verze z 9. 5. 2019, 11:53
Pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.
Délka a rozvržení pracovní doby
Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.
Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců:
- a) pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
- b) s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
- c) s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.
U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích podle § 3 nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. [1]
Reference
- ↑ Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - část 4: Pracovní doba a doba odpočinku.
Pracovní doba - (Diskuse k heslu) | ||
Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
Working time | Arbeitszeit (e) | Temps de travail |