Pracovní doba: Porovnání verzí
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
| − | {{jazyky3|en=Working time|de=Arbeitszeit (e)|fr=Temps de travail | + | {{jazyky3|en=Working time|de=Arbeitszeit (e)|fr=Temps de travail}} |
Aktuální verze z 24. 1. 2023, 15:35
Pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.
Délka a rozvržení pracovní doby
Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.
Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců:
- a) pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
- b) s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
- c) s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.
U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích podle § 3 nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. [1]
Reference
- ↑ Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - část 4: Pracovní doba a doba odpočinku.
| Pracovní doba - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Working time | Arbeitszeit (e) | Temps de travail |
